Jaký byl rok 2022? (Nepilotovaná kosmonautika)

Tento článek vychází pouhých 24 hodin a 10 minut poté, co ve střední Evropě skončil rok 2022 a předal pomyslné žezlo roku 2023. Je tedy nejvyšší čas si připomenout, co nám uplynulých 12 měsíců přineslo a na co bychom rozhodně neměli zapomínat. Samozřejmě, u podobného článku nemohou chybět ani grafy nebo statistiky, které nám naplno ukáží, jak výjimečný byl rok 2022. Zažili jsme totiž nejvyšší počet orbitálních startů v celé historii kosmonautiky. Dnes se zaměříme pouze na kosmonautiku nepilotovanou – na středu pro Vás pak připravíme článek rekapitulující rok 2022 z pohledu kosmonautiky pilotované.

Rok 2022 můžeme z hlediska bezpilotní kosmonautiky rozdělit na první a druhé pololetí, přičemž každé z nich se neslo ve znamení jednoho velkého tématu. Zatímco v prvním pololetí jsme sledovali mimořádně komplikovaný proces rozkládání a kalibrací Teleskopu Jamese Webba, ve druhém pololetí zase dominovaly pokusy o start premiérové rakety SLS. Oba zmíněné vrcholy roku 2022 nakonec dopadly dobře. Webbův teleskop, společné dílo americké, evropské a kanadské kosmické agentury zvládl všechny kroky podle plánu a začal na Zemi posílat úžasné fotografie vesmíru v infračerveném spektru. Dočkala se i raketa SLS, která 16. listopadu po několika odkladech vynesla kosmickou loď Orion na misi Artemis I. V rámci této mise loď tvořená americkou návratovou kabinou a evropským servisním modulem obletěla Měsíc, vstoupila na jeho dráhu DRO a poté se bezpečně vrátila na Zemi. Bez přehánění můžeme říct, že první krok k návratu lidí na Měsíc byl učiněn.

Jenže zdaleka ne všechny události roku 2022 byly radostné. Když 24. února Rusko napadlo Ukrajinu, začal proces, který se odrazil i v kosmonautice. Během několika týdnů došlo k velmi intenzivnímu ochlazení mezinárodní spolupráce a ruská kosmonautika se dostala do mezinárodní izolace – prakticky jedinou výjimkou zůstává provoz mezinárodní kosmické stanice ISS, kde spolupráce stále funguje. Od ruských raket Sojuz se ale odklonila třeba firma OneWeb a spolupráci s Ruskem pozastavila i Evropská kosmická agentura, což se nejvíce projevilo zrušením společného evropsko-ruského projektu ExoMars, který měl v roce 2022 vyrazit k Marsu a po technické stránce na to byl připraven.

Do hlubšího vesmíru se sice v roce 2022 žádná sonda nevypravila, ale zato k Měsíci jich letělo hned několik – americký CAPSTONE, jihokorejská Danuri, nebo japonský HAKUTO-R – a to ani nemluvím o CubeSatech, které letěly jako sekundární náklad rakety SLS, byť jejich úspěšnost nakonec byla nižší, než se očekávalo. V roce 2022 si také lidstvo poprvé vyzkoušelo, jak je možné pomocí kinetického projektilu změnit oběžnou dráhu planetky, což se může v budoucnu hodit při obraně Země. Sonda DART, která 26. září narazila do planetky Dimorphos, změnila její oběžnou dráhu zhruba 3× více, než co předpovídaly průměrné modely. Z již provozovaných sond se sluší zmínit ukončení provozu dvou marsovských průzkumníků – 3. října oznámila indická agentura ISRO ukončení provozu sondy Mangalyaan (MOM) a 20. prosince NASA uvedla, že podle očekávání ztratila komunikaci s landerem InSight.

Na rok 2022 bylo plánováno hned několik premiér nových raket, ale nosiče Ariane 6, Vulcan i H3 nakonec sklouzly na rok 2023. I přesto však nechyběly premiéry – svůj první orbitální start si připsaly rakety Dlouhý pochod 6A (29. března – úspěšný), Angara 1.2 (29. dubna – úspěšný), Vega-C (13. července – úspěšný), ZK-1A (27. července – úspěšný), SSLV (7. srpna – neúspěšný), SLS (16. listopadu – úspěšný), Jielong-3 (9. prosince – úspěšný) a Zhuque-2 (14. prosince – neúspěšný). V kategorii nosných raket bychom ještě neměli zapomínat ani na 2. květen, kdy se firma RocketLab poprvé pokusila o zachycení prvního stupně rakety Electron pomocí vrtulníku – nakonec neúspěšně. Do pomyslného důchodu odešla v roce 2022 jedna raketa (Rocket 3) a hned několik variant rakety Atlas V (verze 501, 421, 511, 531, 541). Navzdory rychlému testování v minulých letech neprovedla firma SpaceX v roce 2022 ani jeden letový test Super Heavy či Starship, což však neznamená, že by se na tomto systému nepracovalo – ačkoliv se nelétalo, zkoušek (včetně statických zážehů) proběhla celá řada.

Shrnout všechny důležité události celého roku do pouhých čtyř odstavců nikdy nemůže přinést kompletní přehled a vždy bude něco chybět, ale jako základní průřez je to dostačující. Pojďme tedy do části věnované statistikám. Na začátek si dovolím citovat pasáž svého článku, který před rokem rekapituloval dění v kosmonautice v roce 2021: „Jak ukazuje přiložený graf, byl právě skončený rok skutečně rekordní. Na celém světě totiž proběhlo 134 úspěšných orbitálních letů. Až doposud tento rekord držel rok 1983, ve kterém proběhlo 126 úspěšných startů.“ Zatímco rok 2021 přepsal historický rekord v počtu orbitálních startů za jeden kalendářní rok, který se držel necelých dvacet let, nový rekord vydržel pouhý jeden rok.

Ročník 2022 totiž přinesl rekordní počet orbitálních startů a rozdíl oproti doposud rekordnímu roku 2021 je výrazný – zatímco v roce 2021 proběhlo na celém světě 145 pokusů o start, z nichž bylo 10 neúspěšných a jeden byl částečně úspěšný, tak v roce 2022 na celém světě proběhlo 186 orbitálních startů, z nichž sedm selhalo kompletně a jeden byl částečně neúspěšný. Rekord tedy padl jak v počtu úspěšných orbitálních startů, tak i v celkovém počtu orbitálních startů. V roce 2022 tak na celém světě proběhl jeden pokus o orbitální start každých 1,96 dne!

V roce 2018 si Čína poprvé připsala nejvyšší počet orbitálních startů ze všech států na celém světě v daném kalendářním roce. Tento titul obhájila i v letech 2019, 2020 i 2021. Teprve až v roce 2022 si titul pro nejvíce orbitálních startů vzaly zpět opět Spojené státy americké, které v roce 2022 provedly celkem 87 startů, z nichž byl jeden částečně úspěšný a dva skončily havárií. Připomeňme, že do statistiky započítáváme i starty raket Electron z Nového Zélandu, protože firma RocketLab je americká. Číně tak patří druhá příčka se 64 starty, z nichž dva skončily havárií.

Tady se na chvilku zastavme. Doslova mamutí podíl na prvenství USA má firma SpaceX, která v roce 2022 provedla neskutečných 61 orbitálních startů, což je jen o tři méně než kolik jich měla Čína – té navíc dvě rakety havarovaly, zatímco SpaceX byla bezchybná. To znamená hned několik věcí.

1. SpaceX měla v roce 2022 jen o jeden úspěšný start méně než celá Čína.
2. Každá zhruba 3. raketa, která v roce 2022 vyrazila k oběžné dráze, byla od SpaceX.
3. Pokud by Spojené státy neměly SpaceX, připsaly by si v roce 2022 „jen“ 26 startů, což by v tabulce stačilo na druhé místo, ale se značnou ztrátou za Čínou, která by zvítězila. A rok 2021 by si svůj rekord v počtu startů udržel.

Rusku patří 3. příčka s 21 starty, z nichž ani jeden neselhal. Rusko je tedy v roce 2022 jedním z pouhých dvou států, který neměl žádné selhání orbitální rakety. Mezi ruské starty samozřejmě započítáváme starty z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu, ale nezapočítáváme tam starty raket Sojuz z francouzské Guyany. Ty řadíme mezi evropské starty a právě Evropě patří v roce 2022 pomyslná bramborová medaile za 6 startů, z nichž jeden selhal. Páté místo si zasloužila Indie, která provedla 5 startů a potkala ji jedna nehoda. Výčet států, které se v roce 2022 pokusily o dosažení oběžné dráhy, uzavírají tři státy, které v roce 2022 startovaly pouze jednou. Konkrétně jde o Jižní Koreu, Írán (v obou případech byl let úspěšný) a Japonsko, jehož jediný start v roce 2022 skončil havárií.

V roce 2022 jsme zažili celkem 7 neúspěšných startů – dva z nich mají na svém kontě Spojené státy (Rocket 3.3 selhala nejprve 10. února a pak také 12. června). Dvakrát selhala čínská raketa (13. května Hyperbola-1 a 14. prosince Zhuque-2). Po jednom selhání pak mají na svém kontě Evropa (21. prosince Vega-C), Indie (SSLV 7. srpna) a Japonsko (Epsilon 12. října). Jediné částečné selhání roku 2022 má na svědomí raketa Alpha, která 1. října sice dosáhla oběžné dráhy, kde uvolnila družice, ale dosažená dráha byla výrazně nižší, než dráha plánovaná. Většina vynesených družic tak zanikla do týdne od vypuštění.

U předešlého odstavce na pravé straně vidíme tři grafy, které vizualizují stejná data – počty pokusů o dosažení oběžné dráhy v roce 2022 podle států. Zatímco první graf se lépe hodí pro srovnávání absolutních hodnot úspěšných, neúspěšných a částečně úspěšných startů jednotlivých států, druhý je zase vhodnější pro srovnání celkové aktivity států, protože všechny starty daného státu jsou sloučeny do jednoho sloupce. Třetí graf zase přehledně ukazuje relativní spolehlivost startů raket z daného státu.

Porovnání aktivit podle států bychom tedy měli hotové a můžeme se zaměřit na porovnání jednotlivých rodin orbitálních nosných raket. Tady bychom v zásadě mohli zopakovat totéž, co už zaznělo o pár odstavců výše při porovnávání USA a Číny. Rodina raket Falcon byla v roce 2022 používána jednoznačně nejčastěji – celkem 61× a navíc bez jediné nehody. Druhé místo patří rodině Dlouhý pochod, která letěla 53× a také ani jednou neselhala. Bezchybný provoz měly v roce 2022 i rakety z rodiny R-7, které s 19 starty obsadily třetí příčku. Závady se vyhýbaly i raketám z rodin Electron (9 startů), Atlas (7 startů) a Kuaizhou (5 startů). Nosiče z rodiny SLV letěly 5× a jednou je potkala závada. Tři starty si připsala rodina Ariane a stejný počet měla i rodina Astra – jen s tím rozdílem, že Ariane neselhala ani jednou, zato Astra hned dvakrát – vysloužila si tak nelichotivý titul nejčastěji neúspěšné rakety roku 2022.

Dva úspěšné starty si v roce 2022 připsaly rodiny raket Angara, Antares, Ceres a LauncherOne. Rodina raket Vega sice startovala roce 2022 také dvakrát, ale jeden ze startů skončil neúspěchem. Nejvíce rodin raket se v roce 2022 pokusilo jen o jediný orbitální let. Zatímco rodiny Delta, Jielong, Nuri, Safir, SLS, UR a Zhongke byly úspěšné, nosiče z rodin Epsilon, Hyperbola, a Zhuque neuspěly. Rodina raket Firefly při svém jediném startu v roce 2022 dosáhla jen částečného úspěchu.

Ve výčtu statistik už nám chybí pouze dvě rubriky. V té předposlední se podíváme, jak byly v roce 2022 využívány jednotlivé kosmodromy. Také zde se projevilo „soupeření“ mezi SpaceX a Čínou, které jsme v článku už zmínili na více místech. Nejaktivnější provoz byl v roce 2022 na kosmodromu Cape Canaveral Space Force Station, odkud odstartovalo 38 orbitálních misí. Na druhém místě skončil Jiuquan s 25 starty. Zajímavé je, že kosmodromy na prvních dvou místech si oproti loňskému roku prohodily pořadí. Kennedyho kosmické středisko bere díky 19 startům bronz a čtvrté místo si s 16 starty připisuje Vandenbergova základna, která se však o své místo dělí s kosmodromem Xichang.

Následuje Taiyuan se 14 starty a Pleseck se 13 starty. Pak je tu menší rozestup, po kterém přichází kosmodrom Mahia s 9 starty, Bajkonur se 7, Kourou a Wenchang se 6, Satish Dhawan (Šríharikota) s 5, MARS, Mojave a Žluté moře se 2. Po jednom startu mířícím na oběžnou dráhu v roce 2022 proběhlo na kosmodromech Východočínské moře, Naro, PSCA, Šahrúd, Učinoura a Vostočnyj.

Na úplný závěr se v dnešním článku podíváme, na jaké oběžné dráhy se v roce 2022 létalo. Asi nikoho, kdo kosmonautiku jen trochu sleduje, nepřekvapí, že nejčastěji se i letos létalo na nízkou oběžnou dráhu, kam patří i dráhy polární, SSO, nebo mise mířící k ISS či stanici Tiangong. Na nízkou oběžnou dráhu vyrazilo v roce 2022 celkem 154 misí. Pokud se vydáme o pár tisíc kilometrů výše, dostaneme se na střední oběžnou dráhu, do které se započítává i protáhlá dráha Molnija. Do této kategorie v roce 2022 patřilo 6 startů. Na dráhu geostacionární, přechodovou ke geostacionární, geosynchronní, či Tundra letělo v roce 2022 celkem 23 misí. Vysoká oběžná dráha, případně lunární transfer nás v roce 2022 potkal pouze jednou. Dva starty pak mířily na heliocentrickou dráhu, případně meziplanetární přelet.

Aby nedošlo k omylu, rozeberu ještě úplný závěr minulého odstavce. Jedna mise s lunárním transferem je Artemis I v podání SLS. Dva starty mířící na heliocentrickou dráhu, případně meziplanetární přelet, jsou dva starty Falconu 9 k Měsíci – sonda Danuri i mise landeru Hakuto-R totiž k Měsíci neletěly přímo, ale po nízkoenergetické dráze, která je dovede až 1,5 milionu kilometrů od země k libračnímu centru systému Slunce-Země. Že Vám ve výčtu chybí mise lunárního CubeSatu CAPSTONE? Ta je řazena mezi lety na oběžnou dráhu Země, protože právě tam byl náklad raketou doručen. O přesun k Měsíci se postaral až náklad samotný – konkrétně tahač Lunar Photon.

Vážení čtenáři, ještě než tento článek skončí, bych Vám chtěl poděkovat za přízeň, kterou jste našemu webu věnovali v celém roce 2022. Naše redakce si cení Vašeho zájmu i toho, že se k nám pravidelně vracíte.  Bylo pro nás ctí, že jsme s Vámi mohli zažít všechny výše uvedené (a pochopitelně i mnohé další) události. O tom, že se ani v roce 2023 nebudeme nudit, nelze pochybovat. Už nyní se těšíme na všechny úžasné zážitky, které nám tento rok připraví.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://images-assets.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://pbs.twimg.com/