Mohutná raketa se odlepila od Země 16. listopadu 2022 v 7:44 hodin středoevropského času. O hodinu a půl později už byl Orion na cestě k Měsíci. Po pěti dnech letu byl při blízkém průletu ve vzdálenosti 130 kilometrů od Měsíce zbrzděn zážehem hlavního motoru a 25. listopadu byl dalším motorickým manévrem naveden na vysokou oběžnou dráhu Měsíce. Na ní se dostal až do vzdálenosti 432 200 kilometrů od Země, téměř o sedmdesát tisíc kilometrů dál, než byl samotný Měsíc. I druhá polovina cesty se obešla bez závažnějších problémů. Orion opustil oběžnou dráhu Měsíce 1. prosince a druhý blízký průlet jej 5. prosince navedl zpět k Zemi. Návratová kabina po rekordní misi, při které urazila více než dva a čtvrt milionu kilometrů, bezpečně přistála 11. prosince v 18:40 SEČ do vod Tichého oceánu, západně od Baja California.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Zde již na kabinu čekala námořní loď USS Portland, aby ji dopravila na námořní základnu v San Diegu. Odsud byla kabina přepravena kamionem do Kennedyho vesmírného střediska, kam dorazila 30. prosince. Po odstranění zbytků paliva otevřou technici v budově Multi-Payload Processing Facility vstupní průlez a Orion odstrojí. Kromě užitečného zatížení demontují kvůli poletové analýze také tepelný štít a další prvky.
Týmy se zaměřují na šedesátidenní časový rámec od přistání Orionu z mise Artemis I do připravenosti demontovaných boxů s avionikou k instalaci do Orionu pro Artemis II. Některé z těchto boxů budou pro ověření, že stále fungují podle specifikací, otestovány v budovách na kosmodromu. Jiné však budou potřebovat rozsáhlejší testování, než budou certifikovány pro opětovné použití a připraveny k instalaci. Budou proto převezeny k výrobci, společnosti Honeywell na západní pobřeží Floridy.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Jak bylo uvedeno v závěru minulého dílu, Úřad vládní odpovědnosti GAO konstatoval ve zprávě ze září 2022 adresované Kongresu, že NASA kvůli opětovnému použití avioniky z Orionu z mise Artemis I pro misi Artemis II, následujícím integračním aktivitám a testování Orionu odhaduje, že mezi oběma starty bude zapotřebí minimálně 27 měsíců času. Vzhledem k tomu, že se start Artemis I uskutečnil v listopadu 2022, by to znamenalo start Artemis II nejdříve v únoru 2025.
Z vyjádření představitelů NASA po přistání Orionu z mise Artemis I však vyplývá, že stále věří, že by mohl existovat prostor pro urychlení časové osy, aby vedla ke startu v roce 2024.
Kosmická loď Orion
V budově O&C v Kennedyho vesmírném středisku probíhají funkční testy základní sady avioniky v elektricky oživené kabině Orionu pro misi Artemis II. Testy jsou zaměřeny na interpretaci příkazů a na komunikaci s využitím letového softwaru. Zbývající komponenty avioniky budou dodány z vrácené kabiny Orionu z mise Artemis I. Opětovně použito má být dvanáct boxů nezákladní avioniky. Jejich instalace by mohla začít v únoru a dokončena by mohla být v březnu.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Kromě instalace nezákladní sady avioniky budou v horní části modulu instalovány padáky a nafukovací balóny. Následovat bude připojení dveří bočního vstupního průlezu, bočních panelů tepelné ochrany a předního krytu.
V budově O&C se nachází i servisní modul Orionu pro Artemis II. Jeho úkolem během kosmického letu bude zásobování Orionu, respektive modulu pro posádku, vodou, elektřinou a kyslíkem. Modul bude také zajišťovat pohon a regulaci teploty. Nyní modul prochází testovací kampaní, jejímž účelem je zajistit, aby všechna rozhraní s Orionem fungovala tak, jak mají. Testy jsou mimo jiné zaměřeny na kontrolu správnosti elektrických propojení, funkcí avioniky a softwaru.
Po dokončení kontrol bude na spodní část servisního modulu připojena tryska hlavního motoru a bude otestován její pohyb. Pod modul bude instalován kuželový adaptér Spacecraft Adapter chránící trysku a na boční část modulu budou připojeny čtyři sedmimetrové panely solárních baterií.
Zdroj: https://www.airbus.com
Jak modul pro posádku, tak i servisní modul projdou dalšími samostatnými testy. Pro akustické testy budou obklopeny velkými reproduktory. Tyto reproduktory jsou mobilní verzí akustické komory. V průběhu akustických testů budou moduly vystaveny zvukům simulujícím start a let nosné rakety v úrovních od 128 do 140 decibelů. Během testů budou na moduly připojeny mikrofony, tenzometry a akcelerometry. Senzory budou registrovat vibrace konstrukce pro ověření, že moduly přežijí vibrace, kterým budou vystaveny během startu.
V říjnu 2023 by mohl být na spodní část kabiny Orionu připojen tepelný štít. Poté budou oba moduly přemístěny do buňky FAST (Final Assembly System Test), kde budou připravovány na vzájemné pevné spojení čtyřmi pyrotechnicky oddělitelnými šrouby do kompletní 7,3 metru vysoké kosmické lodi. K tomu by snad mohlo dojít na konci listopadu. Poté budou propojeny potrubí a kabely, které budou následně zakrytovány bočním krytem.
V příštím roce má integrovaný Orion projít několikaměsíčním testováním v budově O&C. Během komplexních funkčních testů budou zapnuty systémy integrované lodi. Součástí zkoušek bude i vakuové testování Orionu. Kosmická loď projde v samostatných testovacích buňkách postupně testem tepelného cyklu a testem ve vakuové komoře. Následovat má finální dokončení montáže Orionu a snad v srpnu 2024 přesun do budovy MPPF k čerpání pohonných látek.
Nosná raketa SLS
Zdroj: https://nasasitebuilder.nasawestprime.com
V pronajatém montážním závodě NASA Michoud Assembly Facility (MAF) v New Orleans provádí Boeing závěrečné montážní práce na centrálním stupni pro raketu SLS. Ve čtvrtém čtvrtletí byly v prostoru konečné montáže 47/48 v budově 103 v MAF prováděny funkční hydraulické testy motorové sekce. Během testů byly systematicky aktivovány všechny komponenty, například senzory, počítače, energetické jednotky, vektorování tahu, hydraulické a pneumatické systémy a ventily k čerpadlům.
Po dokončení testů měla být motorová sekce v prosinci přemístěna do výškové budovy 110. Zde by měl být k její horní části přišroubován dočasný, 6 tun těžký a 8,5 metru dlouhý příhradový balast sloužící ke změně těžiště motorové sekce. Díky němu měla být motorová sekce s pomocí dvou mostových jeřábů otočena mezi Vánocemi a Novým rokem do horizontální polohy. Toto otočení však zatím nebylo potvrzeno. Při přetáčení drží každý jeřáb jednu stranu sestavy. Po otočení a uložení na kolový dopravník je příhradový balast uvolněn. Následně bude motorová sekce přesunuta zpět do oblasti 47/48 budovy 103 k zadní přírubě vodíkové nádrže centrálního stupně a přišroubována.
Zdroj: https://www.nasa.gov
V prvním čtvrtletí mají být instalovány všechny čtyři motory RS-25. Dva motory dříve létaly na misích raketoplánů (E2047 patnáctkrát, E2059 pětkrát), další dva (E2062, E2063) jsou nové, ale obsahují některé letěné díly. Po strukturálním spojení, udržujícím motory v bezpečné konfiguraci, bude nutné dokončit zbývající spojení motorů se stupněm a odstranit pozemní podpůrná zařízení.
Následovat mají kontroly těsnosti připojení motorů pomocí helia a připojení vnějších přívodních potrubí kapalného kyslíku, které povedou ze spodní části kyslíkové nádrže po vnější stěně stupně až do motorové sekce.
Souběžně s připojováním vnějších potrubí kapalného kyslíku začnou další pracovníci připojovat uvnitř motorové sekce potrubí kapalného vodíku. Čtyři ventily rozdělovacího potrubí na spodní části vodíkové nádrže budou připojeny ke čtyřem protilehlým potrubím v motorové sekci, které vedou k jednotlivým motorům RS-25. Po zkoušce těsnosti potrubí bude na příruby nastříkána tepelně izolační pěna. Bude dokončena i instalace plnicího a vypouštěcího potrubí, hadic s malým průměrem a souvisejících elektrických propojení.
Na vnějším povrchu centrálního stupně bude dokončen i systémový tunel. Jde o vnější kabelový žlab, který povede od horní části centrálního stupně až k motorové sekci a bude obsahovat silové a datové kabely pro připojení senzorů, elektroniky, boxů avioniky a počítačů. Část tunelu již byla připojena ke kyslíkové nádrži. Další, delší úsek je připravován pro připojení k vodíkové nádrži. Vše se následně zakryje krycími deskami. Spoj mezi motorovou sekcí a vodíkovou nádrží bude zakryt pěnovou izolací.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Po dokončení montáže budou obě nádrže natlakovány, bude zapnut systémový tunel a bude proveden integrovaný funkční test FIFT. Test bude trvat přibližně měsíc. Půjde o sérii čtrnácti testovacích případů různých systémů centrálního stupně. Tyto případy budou spočívat v zadání příkazu a přijetí výsledku činnosti. Takto bude otestována komunikace mezi všemi systémy, například mezi avionickými boxy umístěnými v horní části stupně a komponentami v motorové sekci, mezi simulovaným vypnutím motorů a reakcí letových počítačů a podobně. V rámci FIFT budou také testovány nádrže a stav baterií.
Test FIFT bude součástí řady oficiálních auditů dokumentace a kontrol stupně, které budou předcházet jeho převzetí agenturou od výrobce.
Ve druhém čtvrtletí má být centrální stupeň o délce 64,6 metru převezen pomocí kolových dopravníků z MAF k nedalekému přístavišti. Zde již bude čekat člun Pegasus. Po naložení bude stupeň přepraven do přístaviště v Kennedyho vesmírném středisku v blízkosti montážní budovy VAB. V budově bude stupeň na několik měsíců uložen ve vodorovné poloze v prostorné centrální chodbě.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
U severní stěny v sekci High Bay 2 budovy VAB, kde byly v minulosti skladovány vnější nádrže raketoplánu, bude vytvořen skladovací prostor pro vertikální uskladnění jednoho dokončeného centrálního stupně pro SLS. Jakmile bude modernizován jeřáb a dokončena nová skladovací buňka, je v plánu zvednout centrální stupeň, otočit do svislé polohy a umístit ho do buňky. K tomu by snad mohlo dojít ve třetím čtvrtletí roku 2023.
V buňce budou provedeny poslední přípravné práce, jejichž výsledkem bude připravenost centrálního stupně na pozdější přesun mezi dva vzletové stupně SRB v sekci High Bay 3.
Ve výrobním závodě společnosti Northrop Grumman v Promontory bylo dokončeno, naplněno palivem a uskladněno všech deset motorových segmentů vzletových stupňů SRB. Segmenty jsou připraveny na železniční přepravu do Kennedyho vesmírného střediska. Konkrétní datum jejich odeslání na kosmodrom zatím nebyl mezi NASA a výrobcem sjednán, ale na základě aktuálního celkového stavu připravenosti k misi se očekává, že budou odeslány v letošním roce.
V Marshallově středisku v Huntsville je uskladněn dokončený adaptér LVSA, který bude spojovat centrální stupeň s horním stupněm ICPS. Horní stupeň ICPS je uskladněný v Delta Operations Center na Mysu Canaveral. Průběžně jsou prováděny kontroly pro ujištění, že systémy stupně jsou v pořádku. Adaptér OSA, který bude spojovat horní stupeň s Orionem, je uskladněný v Huntsville.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Mobilní vypouštěcí plošinu nyní čekají úpravy pro Artemis II. Tyto úpravy byly podrobně popsány v samostatném článku. Postartovní prohlídkou bylo zjištěno, že plošina funguje tak, jak byla navržena a je konstrukčně zdravá. Nyní se plošina nachází uvnitř montážní budovy VAB, kde probíhá její podrobná inspekce a opravy. V lednu by měla být přesunuta na parkoviště severně od VAB. Na parkovišti budou provedeny úpravy plošiny, aby byla připravena na pilotovanou misi Artemis II. Hlavní úpravou bude montáž únikového systému pro posádku, který spočívá v přidání lan a čtyř evakuačních košů.
V plánu je jmenovat posádku na začátku roku 2023. Konkrétní datum jmenování však zatím nebylo stanoveno. Nejdříve musí být na základě zjištění stavu Orionu z mise Artemis I jistější, na kdy bude možné naplánovat start mise Artemis II. Záleží také na shodě o ideální délce tréninku posádky a na době potřebné pro přípravu skafandrů.
Při misi Artemis II mají být otestovány systémy kosmické lodi potřebné k tomu, aby astronauti mohli pobývat daleko od Země. Čeká nás mise, jejímž úkolem je po půlstoletí obnovit pilotované lety k Měsíci. Mise, která je součástí příprav ke strhujícímu návratu na Měsíc. Na dráze volného návratu má Orion obletět Měsíc ve vzdálenosti 7 400 km za jeho odvrácenou stranou.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.airbus.com/
Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/image/art001e001714/art001e001714~medium.jpg
https://www.nasa.gov/…/artemis_i_post_splash_with_recovery_team.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FlRgCtzWYAM3xL2?format=jpg
https://pbs.twimg.com/media/FbNc2orX0AAV_xA?format=jpg
https://www.airbus.com/…/2022-10/esm-2_ksc5_-_copyright_airbus.jpeg
https://nasasitebuilder.nasawestprime.com/…/26/2022/11/MAF_20221031_Halloween01.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2022/07/P1210297.resize.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2022/12/VAB-High-Bay-2.composite.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FkXvt5fXgAEYkvI?format=jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/ksc-20221209-ph-jbs01_0015_large.jpg
Už cítím, jak se to blíží. Jak vzrušující!
Zajímavé, že se plánuje začít tankovat Orion v srpnu 2024, ale start až únor 2025. Co je potřeba udělat mezitím? Bude např. testovací vývoz na rampu?
Pro porovnání zrekapituluji skutečná data z příprav na misi Artemis I:
16.1.2021 Orion přepraven do MPPF pro čerpání látek (oxid dusičitý, monomethylhydrazin, amoniak, freon, helium)
10.7.2021 Orion převezen z MPPF do LASF k připojení záchranného systému LAS
19.10.2021 Orion přepraven z LASF do VAB
20.10.2021 Orion připojen na SLS (na adaptér OSA). Následovaly testy ve VAB (nazvané IVT, PSET, CST, LRS). Myslím, že tyto testy pro Artemis II nebudou.
17.3.2022 první vývoz na rampu LC-39B pro testy (test elektromagnetického rušení, test odpočítávání s tankováním). Pro Artemis II možná budou na rampě nějaké testy spojené s přítomností posádky. Má být uskutečněn zkušební několikasekundový zážeh motorů RS-25, ale nevím, zda bude na tentýž vývoz naplánován i start.
Díky moc za článek. Sem rád, že už v názve článku není Artemis I. 🙂
Rádo se stalo. Taky jsem rád, že Artemis I už není v názvu článku a že NASA získala důvěru ve schopnost Orionu se po několikatýdenním kosmickém letu bezpečně vrátit z druhé kosmické rychlosti na Zemi. Důvěru tak důležitou pro pilotovaný let.
To tempo je skutečně „závratné“… Např. fakt, že znovu použijí bloky elektroniky do Orionu a potřebují na kontroly více než dva roky! Já samozřejmě netuším, kolik můžou takové bloky stát, ale pokud to vyžaduje tak dlouhou kontrolu, tak by snad logicky bylo lepší udělat novou sadu přístrojů (v předstihu, aby se na to nečekalo) a ty z Artemis I použít až při Artemis III. Samozřejmě se čeká i na jiné věci, než Orion, takže možná to není na kritické cestě a je to tedy jedno, ale i tak mi to přijde šílené.
Znovupoužití se týká nezákladní avioniky Orionu. Zatímco základní avionika je nainstalována uvnitř kabiny, nezákladní bude ukryta pod bočními panely Orionu a tvoří ji antény, přijímače a inerciální měřicí jednotky. V článku jsem se pokusil vysvětlit, že kontroly nezákladní avioniky v Orionu nezaberou dva roky (tyto testy by mohly být dokončeny v 2. čtvrtletí 2023), ale že velkou část zaberou následné komplexní testy a integrace Orionu.
V průběhu roku 2021 NASA několikrát balancovala mezi rozhodnutím, zda pro Artemis II použít novou sadu, vyrobenou pro Artemis III, nebo letěnou avioniku z Artemis I. Mezi faktory pro rozhodování byl harmonogram, financování a technické riziko. Nakonec agentura rozhodla počkat na avioniku z Artemis I. V celkovém harmonogramu to na Artemis III nemá vliv, pouze na Artemis II, kde to je na kritické cestě.
A take neni kam spechat, Gateway a lunarni modul nebude pravdepodobne drive nez v roce 2025 ze soucasneho pohledu.
A na zaklade minulych zkusenosti pripocteme k soucasnemu terminu cca 2 roky, t.j. ke startu soulodi PPE+HALO ci k hotovemu lunarnimu modulu. Artemis III bude smysluplne pouzitelna a vyuzitelna az po roce 2027.
Tak ty časové termíny jsou naprosto šílené. Snahou je zřejmě rozprostřít financovaní na co nejdelší úseky, aby to ročně nebyla taková částka z federálního rozpočtu. Ale dlouhodobě si myslím, že to není cesta.
Až bude fungovat Starship, tak se z SLS nejspíše stane drahá kosmická záloha pro případ nějaké poruchy na startovacích rampách SpX nebo vyšetřování nehody či anomálie.
Otázkou je, kdy bude Starship připravena na podobnou expedici jako Artemis II.
I dle samotného Muska nebude pilotovaná Starship dříve než v první polovině 30. let.