Družice NISAR byla 19. října uložena do vakuové komory agentury ISRO v Bengalúru a o tři týdny později (13. listopadu) mohla být vyjmuta, jelikož splnila všechny požadavky na fungování v extrémních teplotách a vakuu na úrovni kosmického prostředí. NISAR (NASA-ISRO Synthetic Aperture Radar) je pokročilá radarová družice pro pozorování Země, která představuje první velkou kosmickou misi, na které se společně podílí agentury NASA a ISRO. Její start je plánován na začátek roku 2024, přičemž družice bude mít za úkol zmapovat veškeré zemské pevniny a ledovce dvakrát za 12 dní. S pomocí získaných dat se bude sledovat pohyb těchto povrchů s přesností menší než zlomky centimetru. Údaje tak pomohou pozorovat pohyby vyvolané zemětřeseními, sesuvy půdy, vulkanickou aktivitou, ale také umožní sledovat dynamické změny v lesních, podmáčených a zemědělských oblastech.
Termální vakuové testy patřily do souboru zkoušek, kterým družice čelí před startem. Ostatní zkoušky třeba prověřují, jak konstrukce odolá vibracím, které zažije při startu. Družice NISAR, částečně pokrytá zlatavou tepelnou izolací, strávila ve vakuové komoře tři týdny. První týden po 19. říjnu, kdy byly dveře komory uzavřeny, se inženýři a technici starali o postupné snižování tlaku až na nepatrný zlomek normálního vzdušného tlaku na hladině moře. Družice byla následně po dobu 80 hodin vystavena teplotám -10°C a poté následovala stejně dlouhá teplá fáze s teplotami 50°C. Tato zkouška simulovala teplotní výkyvy, které družice zažije, když bude vystavena slunečnímu záření, nebo naopak temnotě nad noční stranou Zeměkoule. Týmy expertů z ISRO a JPL během třítýdenní fáze neúnavně pracovaly na testování parametrů družice, chování jejích systému pro hospodaření s teplem, ale i dvou hlavních vědeckých přístrojů (radarů v pásmech L a S) v nejextrémnějších teplotních podmínkách, které v kosmickém prostoru zažijí.
Závěrečná fáze testů následovala po 20 dní trvajícím období testů, při kterém inženýři využili zkušební zařízení agentury ISRO, aby ověřili, že rádiové signály ze dvou radarových antén pracují podle očekávání. Modré pěnové hroty pokrývající stěny, podlahu a strop testovací komory měly zabránit rádiovým vlnám, aby se v místnosti odrážely a rušily tak měření. Když už družice prošla termálně vakuovými i anténovými testy, brzy se dočká instalace fotovoltaických panelů a téměř 12metrového reflektoru radarové antény, který po rozložení připomíná obří buben na konci 9 metrů dlouhého ramene. Družice poté projde dodatečnými testy a poté bude přepravena 350 kilometrů východním směrem na kosmodrom Šríharikota. Tady bude připojena k raketě GSLV Mk II, která se postará o její vynesení na oběžnou dráhu.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/11/1-pia26114-nisar-tvac-feat.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/11/e2-nisar-artist-rendition.png
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/11/e1-pia26115-nisar-catf.jpg
V jakých hodnotách se testovací vakuum pohybuje? Pracuju na elektronových mikroskopech kde se vakuum pohybuje pod hodnotami 10 -5 Pa, tak jestli je to podobné.
Tuto hodnotu jsem u tohoto testu nedohledal. Ale u komory na Glennově středisku NASA je uvedena mezní hodnota < 4×10–6 torr