Britská startupová firma Gravitilab, poprvé provedla experiment, v rámci kterého bylo účelem vytvořit prostředí mikrogravitace. Ne ale za pomoci pádové věže, nebo suborbitální rakety. Gravitilab vsadila na daleko levnější způsob, a tím je dron. Výhoda tohoto řešení spočívá především v tom, že dron se speciálním pouzdrem, ve kterém jsou umístěny vědecké experimenty, je možné vypustit prakticky odkudkoliv. Tento první test firma provedla na vojenském letišti Predannack v jizozápadní Anglii. Dron se speciálním shozovým pouzdrem vystoupal přibližně do výšky šesti set metrů, kde bylo pouzdro uvolněno a začalo padat k zemi. Po více jak pěti sekundách, co na náklad působila mikrogravitace, byl vystřelen padák a pouzdro bezpečně dosedlo na zem.
Zdroj: Gravitilab
„Jedinou možností pro testování v prostředí mikrogravitace (v Evropě) až dosud bylo čekat několik let na přístup k pádové věži v Německu, která je schopna vytvořit umělou mikrogravitaci po dobu dvou vteřin,“ uvedl Rob Adlard, generální ředitel a technický ředitel společnosti Gravitilab. „Naše služba může být poskytována lokálně, je levnější a na základě výsledků našeho demonstračního letu jsme schopni vytvořit mikrogravitaci pomocí našeho systému LOUIS UAV na pět až dvacet sekund a nést náklad o hmotnosti až dvacet kilogramů.“ Gravitilab je vůbec první společností na světě, která využívá leteckou bezpilotní technologii k vytvoření prostředí mikrogravitace a firma věří, že otevře svět výzkumu mikrogravitace novému trhu.
Gravitilab je součástí Cornwall Space Clusteru, jednoho z technologických center, které britská vláda a místní úřady podporují s cílem zvýšit podíl země v globálním kosmickém průmyslu. „Jsme nadšeni, že jsme byli schopni podpořit dosažení tohoto světového prvenství v mikrogravitačním testování,“ uvedla Gail Eastaughová, ředitelka Cornwall Space Clusteru. „Cornwall Space Cluster existuje proto, aby zahájil inovace v kosmickém a leteckém sektoru, a společnosti jako Gravitilab dláždí cestu pro budoucnost tohoto odvětví.”
Mimo systému LOUIS UAV chystá Gravitilab dalších pět raket od nejmenší MAX 75 s nosností 1,2 kilogramu a maximálním výškovým doletem 0,8 kilometru, až po raketu ISAAC, která je schopna nést až 20 kilogramů a je schopna vyletět do výšky až 250 kilometrů. Níže se můžete podívat na video přímo od Gravitilab, ve kterém ukazují, jak probíhaly přípravy, i samotný testovací shoz.
Zdroje informací:
https://gravitilab.space/
https://www.space.com/
Zdroje obrázků:
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/PfMzJpGrP8XhcBVX2b7gch-970-80.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/SFbHkbFHJctadDYirw6G6K-970-80.jpg.webp
Rob Adlard je diletant a nevzdělanec kterému nelze věřit, když nezná rozdíl mezi sekundnou a vteřinou.
Svata prostoto… a to, ze ta ‚vterina‘, se do textu dostala az behem prekladu, to Vas nenapadlo? Protoze kdybyste se misto plitkeho kritizovani aspon na vterinu (cha!) zamyslel, tak by Vas treba napadlo, ze anglictina pro oba vyznamy pouziva slovo ‚second‘ (time second vs. second of arc).
Kazdy delame chyby, a kritizovat nekoho za triviality je detinske. V bezne reci jsou pro vyjadreni casoveho intervalu pripustne oba terminy. Pouze v odbornem textu by se to melo dusledne rozlisovat. Toto neni v zadnem pripade odborny text.
Prosim o trochu tolerance. Prelozit takovy clanek da nejakou praci. Spis by se sluselo, kdybyste autorovi podekoval, a pouzil jasne zretelny odkaz pod clankem k upozorneni na nepresnost:
„Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky“
Za me moc hezky clanek, autorovi dekuji 🙂
Díky za pochvalu. S vaším vyjádřením mohu jen souhlasit.
P.S.
„Jedinou možností pro testování v prostředí mikrogravitace (v Evropě) až dosud bylo čekat několik let na přístup k pádové věži v Německu, která je schopna vytvořit umělou mikrogravitaci po dobu dvou vteřin,“
Mi přijde zásadnější, že v té věži v Německu umějí „udělat“ mikrogravitaci po dobu 9,3 sekund. A ne 2 jak se píše v článku.
Byl jsem tam na exkurzi, je to zajímavé.
https://www.zarm.uni-bremen.de/en/drop-tower/general-information/what-is-the-catapult-system.html
Asi mi něco uniká – pokud by vytvoření mikrogravitace na takto dlouhou dobu bylo takto jednoduché, tak by přece vůbec nevznikaly pádově věže, ani by nebylo nutné čekat na vynález a masové rozšíření dronů. Vrtulníky létají zcela běžně už přes 70 let. Rozdíl mezi stavem mikrogravitace a volným pádem je především v odporu vzduchu. Kapsle shozená v prostředí s atmosférou bude při svém pádu brzděna odporem vzduchu a experiment uvnitř tak nebude ve stavu mikrogravitace. Navíc zde bude vliv větru, který bude kapslí „cloumat“ i v horizontálním směru. Obojí lze částečně omezit tím, že uvnitř kapsle bude odčerpán vzduch a experiment bude volně padat uvnitř, ale doba tohoto stavu bude u takto malé kapsle silně limitovaná, těm 20 sekundám nevěřím ani náhodou – to odpovídá při skutečně volném pádu bez vlivu atmosféry dvěma kilometrům a na konci by předmět letěl rychlostí 200 m/s, tj. 720 km/h!
Zkrátka mi celé připadá jako článek z dílny PR oddělení, do kterého technici neměli co mluvit… Nebo je tu druhá možnost – že já nechápu smysl pojmu mikrogravitace správně.
Aha, tak jsem tady asi ze sebe udělal pitomce – teprve po dopsání příspěvku jsem se podíval i na video, což byla chyba. Z videa je totiž patrné, že kapsle má svůj pohon a tedy aktivně pomáhá pouzdru k zemi a snaží se tak kopmenzovat odpor atmosféry. Pak je samozřejmě otázkou, do jaké míry bude výsledek ovlivněn vibracemi od motorů a stále tu zůstává vliv větru (i na videu je vidět, jak kapsle po odhození „zatočila“). Ale jinak v principu s pohonem si to už představit umím. Možná by o něm mohla být zmínka i v článku, ale to mě neomlouvá, že jsem si video nepustil dřív.
Podle těch 4 vrtulí to vypadá, že aparát má čidla akcelerace a vliv větru kompenzuje protipohybem. Principielně by to mohlo fungovat, kdyby to bylo dost rychlé.
Nápad původně vznikl v ČR/Portugalsku ale nedostatek financí a podpory ze strany státu to zhatil.
Díky za doplnění. To jsem nevěděl.
Takže jestli rozumím diskusi, důležité je pouzdro, dron je vedlejší, stačil by vrtulník nebo stratosférický balon.
Já to chápu podobně, předpokládám, že unikátnost řešení s dronem spočívá v tom, že dron je levnější než vrtulník i balón (v jehož neprospěch hovoří i to, že nepůjde dobře ovlivnit místo shozu a tedy i dopadu). Balón by sice teoreticky dával možnost delší dráhy a tedy i doby trvání experimentu, je však potřeba vzít v potaz, že chceme-li udržet stav mikrogravitace, tak musí být zrychlení stále těch 9,81 m/s2. To ale znamená, že za cca 33 sekund dosáhne kapsle rychlosti zvuku, což se s těmi motorky určitě nepodaří. Za 33 sekund by urazil dráhu necelých 5,5 km, takže létat do stratosféry nedává (podle mě) smysl.