Saturn IB, který se podařilo (zatím) zachránit

V návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska je legendární Rocket Garden – Zahrada raket. Všechny rakety jsou zde – s výjimkou jedné – prezentovány ve svislé poloze. „Naležato“ je tu jen Saturn IB: jediná kompletní dochovaná raketa své třídy. Než se vydáme na Floridu, tak upozorňujeme, že tento text volně navazuje na článek Saturn IB, který se definitivně loučí publikovaný na Kosmonautixu v pátek 3. února 2023. „Floridský“ Saturn IB má výrobní číslo SA-209 a může se pyšnit tím, že byl svého času dokonce na startovací rampě a připravený zamířit ke stanici Skylab. Ale postupně…

První stupeň pro devátý Saturn IB byl rozestavěný v roce 1966 a ještě v tomtéž roce dokončený. Na dopravní lodi Palaemon se 19. ledna 1967 přesunul z továrny Michoud Assembly Facility (MAF, stát Lousiana) do Marshall Space Flight Center (MSFC, Alabama). Zde byl 27. ledna 1967 usazený na zkušební stav Static Test Tower East. Na 24. února byl plánovaný test všech osmi motorů prvního stupně v délce trvání 35,4 s, ale pro technickou závadu se zastavil po 13,5 s. O tři dny později proběhl v plné plánované délce 25,4 s. Kvalifikační zkouška stupně byla plánovaná na 7. března, kdy ale automatika motory po 3 s vypnula. Tentýž den se nicméně podařilo test zopakovat v plné délce 145,488 s.

O týden později se opět na lodi vydal první stupeň zpět do MAF, kam dorazil 20. března. Po kontrolách byl 3. srpna uložený do běžného skladu, následně 12. února 1968 do skladu dlouhodobého s řízeným prostředím. Běžný sklad v daném případě představoval odsunutí stupně do nevýrobní části haly, sklad dlouhodobý znamenal umístění různých ochranných fólií, krytů a především uložení v místnosti s kontrolovanou teplotou a vlhkostí. Zde stupeň zůstal až do 6. července 1972. Po prověrkách a některých úpravách se vydal 14. srpna 1973 do Kennedyho kosmického střediska, kam dorazil o šest dní později.

Druhý stupeň pro devátý Saturn IB opustil brány továrny v Huntington Beach 9. března 1967 a už následující den dorazil do SACTO (Sacramento Test Operations Facility; byla to zkušební základna v kalifornském Sacramentu), kde byl umístěný na stav Beta I. Zkušební zážeh měl proběhnout 14. června, ale v tento den jej z technických důvodů dvakrát zrušili. Nakonec se uskutečnil 20. června v délce 455,9 s. Od 19. července 1967 do 22. července 1970 byl umístěný ve skladu přímo v SACTO. Pak jej letoun Super Guppy (realizoval všechny přesuny stupně) vrátil do továrny v Huntington Beach. Odtud putoval v lednu 1972 do Kennedyho kosmického střediska, kde byl skladován až do 2. července 1973. Pak se setkal se „svým“ prvním stupněm (viz výše) – a devátý Saturn IB byl kompletní.

Na podzim 1973 byly u stabilizátorů prvního stupně této rakety nalezeny praskliny. A následná prohlídka sesterské rakety Saturn IB s výrobním číslem 8 na rampě 39B je odhalila také. Stabilizátory proto byly vyměněny na obou nosičích. Osmý Saturn IB se třetí posádkou stanice Skylab odstartoval 16. listopadu 1973, devátý se pak vydal na rampu 39B 3. prosince. O dva týdny později dokonce proběhla revize připravenosti ke startu (FRR, Flight Readiness Review). Připravený byl k záchrannému letu ke stanici Skylab – pokud by toho nebylo potřeba. Po bezpečném návratu třetí posádky se vrátil zpět do VAB a byl demontován.

V roce 1978 raketa putovala na výstavu Space Expo do Tokia, pak se vrátila do Kennedyho kosmického střediska, kde byla vystavena v návštěvnickém centru. Pro uložení v Rocket Garden (Zahradě raket) byla zvolena odvážná horizontální poloha. Proč odvážná? Raketa je vůči vlivům počasí odolnější ve vertikální poloze, „na rampě“. Nikdy se nepočítalo s tím, že se na ní budou živly vybíjet v poloze horizontální.

Čas si každopádně vybíral svoji daň, na druhé straně ale raketa procházela poměrně pravidelnými a rozsáhlými opravami. Například v letech 1993 a 94 byly vyměněny motory H-1 prvního stupně za repliky, stejně jako byl vyměněný zkorodovaný servisní modul lodi Apollo (velitelský i servisní modul plus záchranný systém jsou jen rozměrovou maketou). Zatím poslední a největší rekonstrukce Saturnu IB proběhla od července 2018 do června 2019. Tehdy byla raketa rozebrána na jednotlivé části, a ty pak na jednotlivé komponenty.

S trochou nadsázky se uvádělo, že „do posledního šroubku“. Některé části byly v dezolátním stavu. Nejhůře byla poškozena konstrukce, která drží devět nádrží na kapalný kyslík a kerosin (uprostřed je nádrž kapalného kyslíku, kolem ní je pak osm dalších: čtyři na kapalný kyslík, čtyři na kerosin). Ta byla tak zkorodovaná, že musela být kompletně nahrazena. Dalším problémem bylo, že se na raketě (venku i uvnitř) vytváří vodní kapsy. Což další korozi jen urychlovalo. V neposlední řadě byla „obydlená“: plná hnízd ptáků nebo hmyzu. Nic proti živočichům, ale třeba ptačí trus je nesmírně agresivní a z dlouhodobého hlediska raketu poškozuje. Naopak některé prvky byly ve vynikající kondici. Třeba motor J-2 druhého stupně. Nebo kryty motorů H-1 prvního stupně vypadaly „jako by byly nasazeny minulý týden“.

Základem oprav se stalo „uzavření“ rakety tak, aby se dovnitř nedostávala voda nebo zvířata. Dále bylo provedeno ošetření míst, kde se potkávají různé kovy, protože zde dochází k reakci a poškození. Z rakety byl odstraněný nátěr (resp. všechny vrstvy nátěru); získala kompletně nový. Vypracován byl roční plán údržby, který dle předem stanoveného harmonogramu počítá s průběžnými menšími či většími údržbářskými pracemi. Ty mají zaručit, že se stav rakety nebude zhoršovat. Nebo alespoň ne příliš rychle.

Kolik přesně opravy provedené firmami Conservation Solutions (Maryland) a Guard-Lee and Ivey’s Construction (Florida) stály, nebylo zveřejněno. Částka je odhadována na nižší jednotky miliónů dolarů.

Ani to ale nebude stačit k tomu, aby byl Saturn IB věčný. Počítá se s tím, že stávající rozsáhlá a velmi nákladná rekonstrukce prodloužila jeho životnost o mnoho desítek let. I následující generace si tak díky němu budou moci připomenout úžasný příběh tohoto nosiče a celého programu Apollo.

Přehled všech raket Saturn IB:

• 1 (výrobní číslo SA-201) – Start na misi AS-201 (bezpilotní suborbitální test) 26. února 1966.
• 2 (SA-202) – Bezpilotní suborbitální test AS-202; start 25. srpna 1966.
• 3 (SA-203) – Bezpilotní test (5. července 1966) chování kapalného vodíku na oběžné dráze v rámci příprav na restarty stupně S-IVB (druhý stupeň Saturnu IB nebo třetí Saturnu V).
• 4 (SA-204) – Raketa pro první pilotovanou misi: 27. ledna 1967 na ní došlo k požáru v kabině Apollo 204 (Apollo 1). Raketa nebyla poškozena a startovala jako Apollo 5 (bezpilotní test lunárního modulu) 22. ledna 1968.
• 5 (SA-205) – Start Apolla 7 (11. října 1968); první pilotovaný let programu.
• 6 (SA-206) – První posádka pro stanici Skylab (mise Skylab SL-2, start 25. května 1973).
• 7 (SA-207) – Druhá posádka pro stanici Skylab (mise Skylab SL-3, start 28. července 1973).
• 8 (SA-208) – Třetí posádka pro stanici Skylab (mise Skylab SL-4, start 16. listopadu 1973).

• 

  9 (SA-209) – Nosič pro případnou záchrannou misi při letu Skylab SL-4, pro zvažovaný let Skylab SL-5 nebo opakování mise Sojuz-Apollo. Dnes vystavený v návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska.

• 10 (SA-210) – Mezinárodní mise Sojuz-Apollo (start 15. července 1975).
• 11 (SA-211) – Nepoužitý nosič. První stupeň zatím stojí u dálnice I-65 (v dohledné době bude sešrotován), druhý stupeň je součástí venkovní expozice U.S. Space and Rocket Center (Huntsville, stát Alabama).
• 12 (SA-212) – První stupeň sešrotovaný, druhý přestavěný na orbitální stanici Skylab.
• 13 (SA-213) – Vyrobený jen první stupeň. Nepoužitý, sešrotovaný.
• 14 (SA-214) – Vyrobený jen první stupeň. Nepoužitý, sešrotovaný.
• 15 a 16 (SA-215 a SA-216) – Původní kontrakt byl na 16 ks raket. Pro poslední dva nosiče byly vyrobeny nádrže prvních stupňů, ale po zkrácení objednávky byly v březnu a dubnu 1969 uloženy do skladu. Zřejmě sešrotovány nebo použity k jinému účelu.

Zdroje obrázků:
Foto: T. Přibyl
NASA
https://live.staticflickr.com/65535/50571745598_83d647c448_o.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/48019064678_537e46d656_o.jpg