Oběžná dráha evropské družice Aeolus určené k měření větru se začne již brzy snižovat, což v důsledku povede k jejímu ohnivému zániku v atmosféře. Agentura ESA se nyní snaží naplánovat celý postup tak, aby z hlediska bezpečnosti výrazně překonal mezinárodní standardy a agentura ESA se dostala na vrchol v oboru bezpečného fungování v kosmickém prostoru. Samotná družice Aeolus vážící 1360 kilogramů již překonala svou plánovanou životnost. V jejích nádržích už zbývá jen velmi málo pohonných látek, ale i tohle malé množství bude stačit pro závěrečné manévry, které operátoři naplánují tak, aby se Aeolus dostal řízeně do atmosféry, kde zanikne. Experti se budou snažit navést družici k zániku nad oceánem, což ještě více sníží už tak hodně malou pravděpodobnost, že by nespálené úlomky mohly při dopadu na Zemi někomu ublížit. Sama agentura ESA tvrdí, že půjde o první asistovaný zánik svého druhu, který bude i ukázkou zodpovědného přístupu k eliminaci stále většího problému kosmické tříště a neřízených vstupů do atmosféry.
Družice Aeolus vypuštěná v roce 2018 překonala původní očekávanou tříletou životnost o 18 měsíců. Během své mise, se palubní laser, který byl svého času považován za téměř nerealizovatelný výtvor, postaral o významné zlepšení předpovědi počasí na celém světě. Aeolus je už nyní hodnocen jako jedna z nejúspěšnějších misí, kterou kdy agentura ESA postavila a provozovala. Původně šlo pouze o výzkumnou misi z programu Earth Explorer, která měla vyzkoušet novou kosmickou technologii, ale stala se z ní jedna z meteorologických družic s největším dopadem na pozorování a její laser je stále stejně výkonný.
Zdroj: https://www.esa.int
Zásoby pohonných látek v nádržích se ale tenčí a nyní jsou již téměř vyčerpané. Jelikož se Aeolus pohybuje na nízké oběžné dráze ve výšce 320 kilometrů, má na něj stále vliv řídká zemská atmosféra. Jeho zánik navíc urychluje i Slunce. Právě sluneční erupce a výrony koronální hmoty, které zasáhnou Zemi, způsobí zvýšení hustoty atmosféry. Zvýšená sluneční aktivita v minulých měsících způsobila, že družice musela k udržení oběžné dráhy využívat více pohonných látek. S lehkou nadsázkou to můžeme přirovnat k situaci, jako kdyby Aeolus běžel proti větru, což je pro něj namáhavější. Právě proto po téměř pěti letech úžasného vědeckého výzkumu ESA k 30. dubnu ukončila provoz této větrné mise. Vědci proto uvedli palubní systémy do speciálního režimu, který byl nachystán pro konec služby. Činnosti provedené v tomto režimu by měly pomoci připravit nástupnickou misi Aeolus-2.
V průběhu následujících měsíců bude Aeolus přirozeně klesat ze současné výšky 320 kilometrů do 280 kilometrů. Poté se řízení opět ujmou operátoři z centra ESOC v německém Darmstadtu, kteří postupně sníží oběžnou dráhu družice až do výšky 150 kilometrů. Tady už je odpor atmosféry velmi silný a Aeolus shoří ve výšce zhruba 80 kilometrů. Jelikož obydlené oblasti tvoří jen relativně malou část zemského povrchu, tak pravděpodobnost, že padající trosky někoho ohrozí, je mimořádně malá. Datum zániku v atmosféře bude záviset na tom, jak moc sluneční aktivita celý proces urychlí. Předpokládá se však, že letos na konci srpna by už Aeolus neměl existovat.
Zdroj: http://marcthiebaut.com
Inženýři mise společně s průmyslovými partnery pečlivě vypracovali nejvhodnější pozice družice v zemské atmosféře, aby po shoření případné trosky dopadly do oceánu, čímž by se významně snížil podíl pevniny, na který mohou úlomky dopadnout. „Přesné detaily navedení k zániku v atmosféře, stejně jako série manévrů a činnosti včetně podrobné časové osy budou zveřejněny v polovině června,“ avizuje Tommaso Parrinello, manažer mise Aeolus z ESA a dodává: „Zatím můžeme předpokládat, že se zaměříme na nejlepší oceánský koridor pro vstup do atmosféry.“ Díky asistovanému zániku ESA uvolňuje cestu budoucím misím, které mohou sledovat naši planetu. To bude možné pouze tehdy, pokud oběžná dráha naší planety nebude zaplněna nebezpečnými úlomky kosmické tříště.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/14329793-1-eng-GB/Understanding_Earth_s_winds.jpg
https://www.esa.int/…/06/lidar_concept/8554114-9-eng-GB/Lidar_concept.jpg
http://marcthiebaut.com/images/admaeolus2.jpg?crc=39367922
Pochopil jsem to správně tak, že nepůjde o klasickou řízenou deorbitaci v tom smyslu, že družice ve správný čas zažehne svůj motor proti směru letu, čímž ztratí část své rychlosti, posune perigeum pod zemský povrch nebo i mírně nad něj do hustších vrstev atmosféry a půjde tak určit i relativně přesně místo přístání? V tomto případě to vypadá, že chtějí družicí jen vhodně natáčet. Napadá mě, že třeba chtějí využít fotovoltaických panelů jako aerodynamické brzdy – narozdíl od vědecké mise už nebude nutné je natáčet úplně na Slunce, protože po vypnutí laseru bude značná rezerva jejich výkonu.