Sonda Juno se chystá na průlet kolem měsíce Io

Operátoři americké sondy Juno se momentálně zabývají především přípravou své sondy na průlet, ke kterému dojde 30. července. Tehdy se sonda Juno přiblíží k vulkanicky aktivnímu měsíci Io na pouhých 22 000 kilometrů, což bude její zatím nejbližší přiblížení. Data, která nasbírá italský přístroj JIRAM (Jovian InfraRed Auroral Mapper) a další vědecké přístroje, by měly podle očekávání vědců poskytnout široké spektrum informací o stovkách aktivních sopek, kterými je celý povrch Io doslova posetý. Tyto vulkány na povrch měsíce každou chvíli vylévají lávu a do atmosféry uvolňují sirné plyny.

„Ačkoliv byl JIRAM navržen ke sledování polárních září na Jupiteru, jeho schopnosti identifikovat zdroje tepla se ukázaly jako nedocenitelné při našem hledání aktivních sopek na Io,“ říká Scott Bolton, hlavní vědecký pracovník mise Juno ze Southwest Research Institute v San Antoniu a dodává: „S tím, jak se každým průletem přibližujeme, může JIRAM i další přístroje na palubě rozšířit archiv dat o tomto měsíci. Můžeme tak nejen lépe rozlišit povrchové struktury, ale také porozumět tomu, jak se v průběhu času mění.“ Sonda Juno vybavená výraznými fotovoltaickými panely byla vypuštěna v roce 2011 a v roce 2016 začala studovat Jupiter. Letos 31. července zahájí již třetí rok své nadstavbové služby.

Proč se vědci tolik těší právě na data o měsíci Io? Je to tím, že tento svět, který je jen o trochu větší než pozemský Měsíc, je vystaven neustálému intenzivnímu nátlaku. Nejen že jej stále gravitačně tahá největší planeta sluneční soustavy, ale to samé dělají i ostatní měsíce, které kolem Jupiteru obíhají. Jde především o Europu a Ganymed – největší měsíc celé Sluneční soustavy. Výsledkem je, že Io je nepřetržitě natahován a vzápětí zase mačkán. Tyto činnosti jsou pak přímo spojeny se vznikem tepla, které vytváří magma. To poté v podobě lávy vytéká ze zmíněného bezpočtu sopek.

Při zatím posledním průletu sondy Juno kolem měsíce Io, ke kterému došlo 16. května, se palubní kameře JunoCam podařilo pořídit na vzdálenost 35 600 kilometrů snímek, který ukazuje šmouhu v oblasti Volund nedaleko rovníku. Tyto šmouhy jsou pro planetology velmi důležitými důkazy. „Když jsem si porovnal snímky této oblasti ve viditelné části spektra, které pořídily mise Galileo (v roce 1999) a New Horizons (v roce 2007), byl jsem nadšen, že vidím změny v oblasti Volund, kde se pole toků lávy rozšířilo směrem k západu. Další sopka severně od oblasti Volund pak vyvrhovala další čerstvou lávu, která ji obklopovala,“ popisuje Jason Perry z HiRISE Operations Center na Arizonské univerzitě v Tucsonu a dodává: „Io je znám svou extrémní vulkanickou činností, ale po 16 letech je milé vidět tyto změny opět zblízka.“

Během již zmíněného průletu sondy Juno kolem měsíce Io, ke kterému došlo 16. května, objevil přístroj JIRAM vlastní výrazný důkaz. Tento snímač citlivý na infračervené záření postavila italská kosmická agentura ASI. Při průletu dokázal zachytit 202 kilometrů širokou oblast Loki Patera, což je největší vulkanická sníženina na Io. I když JIRAM poskytuje snímky s rozlišením okolo 10 km na pixel, jeho data naznačují, že by se tu mohla nacházet aktivní sopka. Tým proto věří, že se při následujícím průletu bude moci podívat do této lokality ještě jednou. „Data naznačují, že by láva mohla v severozápadní části probublávat na povrch a vytvářet lávová jezera na jihu a východě,“ uvádí Alessandro Mura výzkumník z Národního ústavu pro astrofyziku v Římě a dodává: „Každý vulkanolog vám řekne, že je velmi důležité zjistit, zda má lávové jezero stabilní zdroj materiálu z podpovrchové komory. Tato data, stejně jako ta, která nasbíráme při dalších průletech, budou klíčová pro pochopení typu vulkanismu, ke kterému dochází na Io.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…/1-pia25966_-_jovian_family_portrait_new_version.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia25964_-_volund_a_b.jpg