Sci-fi se již podruhé stalo realitou. Super Heavy Starship v sobotu ve 14:02 našeho času odstartovala na svůj druhý integrovaný letový test a nutno podotknout, že SpaceX nás překvapila takovým způsobem, jaký jsem neočekával ani v těch nejoptimističtějších představách. Tankování proběhlo bez sebemenšího problému, během závěrečných kontrol se neobjevily žádné problémy, vůbec poprvé se podařilo zažehnout všech 33 motorů najednou, díky čemuž Super Heavy Starship odstartovala hned na první pokus. Sestava bez problému přečkala fázi Max-Q a dokonce proběhlo bez problémů i oddělení Starship, při kterém se nově využíval Hot-staging. Pojďme si tak v tomto brzkém přehledu projít celý let a zhodnotit situaci.
Zdroj: SpaceX
Původně se měl start odehrát již v pátek 17. listopadu, jenže SpaceX potřebovala dodatečný čas na výměnu tří ze čtyř aktuátorů, které zajišťovaly pohyb roštových kormidel na Super Heavy B9. To stihla v opravdu úctyhodném tempu a v pátek potvrdila, že start je v plánu na sobotu. Celý den začal půlnoční uzavírkou silnice a pokračoval bezproblémovým tankováním, které má SpaceX již poměrně dobře nacvičené z tzv. WDR testů. V čase T- 35 minut SpaceX spustila na sociální síti X své vysílání, které bylo plné úžasných záběrů na samotnou raketu a startovní rampu a ve 14:02 jsme se dočkali.
Zdroj: SpaceX
Byl aktivován nový záplavový systém (o kterém bude řeč později) a Super Heavy B9 vůbec poprvé úspěšně zažehla všech svých 33 motorů Raptor a společně se Starship S25 se vydala k obloze. Právě během první fáze letu byl vidět největší pokrok, jelikož za celou dobu práce prvního stupně nevypadl ani jeden motor, což je od prvního letu obrovské zlepšení. Sestava také bez problému přečkala Max-Q, tedy fázi největšího dynamického namáhání. Na první pohled to také vypadalo, že bez problémů proběhl i Hot-staging, jelikož Starship úspěšně zažehla všechny své motory a oddělila se od Super Heavy. Ta se následně obrátila proti směru letu a pokusila se o zážeh deseti Raptorů v prostředním prstenci, jenže při tomto manévru vypadl jeden ze tří centrálních motorů, další tři v prostředním prstenci vypadly ihned po zážehu a další tři vypadly krátce po nich.
Následovalo vypnutí všech pracujících motorů a aktivace autodestrukčního systému. Proč konkrétně došlo k náhlému výpadku tolika motorů a aktivaci autodestrukčního systému samozřejmě v současné chvíli nevíme a o příčině tak můžeme pouze spekulovat. Ovšem první spekulace se začaly objevovat již pár hodin po startu a to konkrétně ty, že za selhání Super Heavy může rychlá otočka po separaci stupňů. Na záběrech, které nám SpaceX poskytla, vypadala otočka proti směru letu velmi divoce a byla naprosto nesrovnatelná s manévrem, který provádí první stupeň Falconu 9. Přetížení při rychlém přetočení nejspíše způsobilo, že pohonné látky se přesunuly ode dna nádrží směrem ke stěnám a motory tak místo kapalin nasály plyny, což způsobilo náhlý výpadek tolika motorů najednou. Na to pravděpodobně zareagoval autodestrukční systém, který tentokrát raketu zničil tak, jak měl.
Zdroj: Andrew McCarthy
To bychom měli informace k Super Heavy, ale pojďme se nyní zaměřit na Starship, kde informací bude daleko méně, jelikož na S25 měly kamery kvůli velké vzdálenosti daleko horší výhled, než na B9. Problém bude mít Starship především s odpadáváním destiček tepelného štítu, jelikož na fotografiích, které máme k dispozici již teď, můžeme vidět, že na Starship chybí vyšší desítky destiček a je otázka, jestli by vůbec přečkala návrat do Atmosféry. Jak jsem již zmínil, tak Starship S25 úspěšně zažehla všechny své motory a odpojila se od B9. Podle plánu postupně nabírala rychlost i výšku, jenže v přenosu jsme mohli vidět, že zhruba 30 sekund před plánovaným vypnutím motorů, při rychlosti 24 124 kilometrů za hodinu, ve výšce 148 kilometrů došlo k aktivaci autodestrukčního systému i na Starship S25. Jaký byl problém na Starship S25 zatím nevíme a musíme si počkat na pokrok ve vyšetřování, ovšem již nyní z dostupných záběrů víme, že aktivace autodestrukčního systému Starship rozpůlila na dvě poloviny, přičemž špička byla spatřena na záběrech z kamer zhruba 30 sekund po zničení, jak padá v téměř nedotčeném stavu.
Zdroj: Elon Musk
Stav startovní rampy po druhém startu se s tím prvním vůbec nedá srovnávat. Vodní systém zafungoval podle očekávání a rampu ochránil naprosto ukázkově. Nelétaly žádné kusy betonu, které by ničily vše, co jim stojí v cestě, povrch pod a v okolí startovního stolu vypadá více než dobře a dobrým znamením také bylo, že zaměstnanci se na rampu vrátili pouhé dvě hodiny po startu. Lehké poškození utrpěla Ship QD Arm, tedy rychlospojka sloužící pro tankování a komunikaci se Starship na rampě. Ta je lehce vychýlená ze správné pozice a bude potřebovat opravu. Proč se tak stalo zatím nevíme, ale je možné, že její oddělení neproběhlo správně. 19. listopadu Musk navíc na X.com zveřejnil dvě fotky startovního stolu s komentářem, že rampa je ve skvělém stavu a před dalším letem není třeba provádět žádné opravy/úpravy vodního systému.
I přes tyto problémy ale nelze popřít, že druhý integrovaný letový test Super Heavy Starship byl obrovský úspěch a od nás míří obrovská gratulace do SpaceX. Start se povedl hned na první pokus, povedlo se zažehnout všechny motory na Super Heavy, raketa přečkala fázi Max-Q, proběhlo správně vypnutí většiny motorů, vůbec poprvé SpaceX použila Hot-staging, který sice mohl teoreticky mít vliv na zkázu B9, ovšem to nic nemění na tom, že Starship se oddělila úspěšně, její motory pracovaly správně téměř po celo dobu letu a od správné dráhy jí dělilo zhruba jen 30 sekund.
Na další letový test se s největší pravděpodobností vydá Super Heavy B10 se Starship S28, přičemž právě S28 je nová generace Starship, která už využívá stejně jako Super Heavy Raptory s elektrickým systémem vektoru tahu. Aktuální velmi předběžný termín dalšího startu je plánován v únoru, jelikož nebude potřeba tak rozsáhlá oprava rampy a vyšetřování bude trvat kratší dobu než u prvního letu. Také již pravděpodobně nebude třeba recertifikace autodestrukčního systému a zjišťování dopadů záplavového systému na životní prostředí. Podle Muska budou navíc oba stroje, tedy Super Heavy B10 a Starship S28, připraveny ke startu za tři až čtyři týdny, což je celkem realistický termín, ovšem vyšetřování bude trvat déle.
Zdroje informací:
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://www.youtube.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://www.youtube.com/
https://x.com/elonmusk/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/F_VbKWca8AAqStq?format=jpg&name=4096×4096
https://x.com/SpaceX/status/1725852544587727145?s=20
https://pbs.twimg.com/media/F_Olf8NbEAE-Aaw?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/F_Ofj2qa4AANufZ?format=jpg&name=4096×4096
https://x.com/AJamesMcCarthy/status/1725922028333547840?s=20
https://pbs.twimg.com/media/F_UmKAUbgAAGehf?format=jpg&name=4096×4096
Zdroje videí:
https://x.com/SpaceX/status/1725918203778678979?s=20
https://x.com/SpaceX/status/1725879726479450297?s=20
https://x.com/SpaceX/status/1726314284488225050?s=20
https://x.com/SpaceX/status/1726666641826857261?s=20
Takže neplánovaný test autodestrukčního systému byl taky úspěšný. Minule ty kotrmelce byly opravdu trapné.
Ty kotrmelce byly fascinující, nedokážu si představit jaké síly musela sestava vydržet, a nerozlámala se na kusy.
Zvláště, když si člověk uvědomí, kolik kotrmelců provedla potom, co vybuchly nálože FTS (mezi výbuchem náloží a rozpadem rakety bylo cca 40s).
Díky za velmi zajímavé shrnutí a nová videa! 🙂
ad Kamil: „ty kontrmelce minule“ v prvnim testu z meho hlediska nebyly vubec trapne. Jde to brat i tak, ze 3-4 loopingy rakety dlouhe 120 m pri rychlosti okolo 5 Mach jsou fantasticky test strukturalni pevnosti. Samozrejme je pri dalsich testech taky rad ozelim 🙂
Překvapilo mě že při startu jsou roštová kormidla vyklopená.
Ani se nedají sklopit.
Tak to mě nenapadlo. A děkuji za rychlou reakci.
Ve SpaceX si spočítali, že přidaný aerodynamický odpor způsobený vysunutými roštovými kormidly po celou dobu letu je menší, než vliv přidané váhy mechanismu, který by umožňoval kormidla sklopit.
Soulodí SH+SS)
Roštová kormidla SH jsou párově odkloněna cca 30st. od osy „x“. Na SS přední a zadní „ploutve“ usazeny v ose „x“ na 0,0st. Vyklopení roštových kormidel SH do provozního stavu při startu je nezbytné a má několik úkolů. Obě části soulodí mají samostatně vektorově řízenou středovou skupinu motorů Raptor, což je hlavní řídící síla pro docílení vypočtené letové trajektorie.
-Těžiště soulodí po startu do separace boosteru SH se plynule mění a přesouvá se ke špici v ose „z“, tedy k vlastní SS. Při separaci pak skokově přejde pod polovinu délky SS. Z konstrukčního hlediska je pro výpočet těžiště zásadní hmotová soustava kompletní motorové části, především pak na SH.
-Veškeré křídlaté plochy na raketě, umístěné před aktuálním těžištěm jsou destabilizační „kachní křídla“ a pomáhají korekci zadních řídících členů pro dosažení určené trajektorie. Zásadně snižují a rozkládají namáhání draku přední části před těžištěm.
V první fázi do doby separace soulodí nesmí docházet k rotaci v ose „z“, pouze se pootočí tak, aby osa „x“ byla rovnoběžná k povrchu vzdalující se Země. Nejvíce vypovídající je :SpaceX Reveals FLIGHT DATA of OFT 2 – Starship Super Heavy Anomaly for the First Time Ever – YouTube , v čase 0,23min. Je tedy jasné, že orientace odpalovací rampy a usazení rakety není náhodná při stavbě civilního kosmodromu (SS rozhodně nebude nabíhat na polární dráhu).
Z dostupných videozáznamů je viditelný odklon soulodí po odletu z rampy (nízké jednotky st.), patrně jen vektorizací skp.Raptorů na SH, po dosažení požadovaného tahu motor. sekce a uvolnění zámků fixace rampy.
Dalšímu náklonu soulodí do stanovené letové křivky před max Q by už měla pomáhat v hustých vrstvách atmosféry roštová kormidla SH, jsou ještě před těžištěm celku. Zřejmě není náhodou, že všechny rakety mají v čase +1min, před maxQ, rychlost lehce nad 1M a shodnou výšku cca 7km, při více jak 1/3 spotřebovaného paliva a okysličovadla v boosteru.
-Pozoruhodný je spodní tvar štěrbin roštových kormidel SH (dračí vlnky) tedy tvarově totožné s F9. Jednak je překvapující velký součet plochy kormidla při tomto technickém řešení. Navíc na okruží (prstenec s kormidly) je vně bodově navařeno 62+12délkově polovičních výstužných kanálů, které fixují a stabilizují proudění vzduchu okolo těla pláště v atmosféře. Jde i o zpevnění tohoto ringu s aktuátory.
Ze záběrů při návratu boosteru F9 je jasně vidět vyšší tepelné namáhání hrotů spodku štěrbin z materiálu slitiny titanu, při rychlostech cca 3M. To je způsobeno „prořezáváním“ narůstající atmosféry Země. Např. U SR71 a Mig31 dosahovaly náběžné hrany při r=3M, teplot nad 500st.C. A nastávaly problémy s dilatací materiálu vnořených palivových nádrží v křídlech. Zcela jistě má spodní tvar štěrbin roštů SH význam při předstartovním osazení soulodí na kyvná ramena rampy a při přistání návratového boosteru SH. Možná jde i o bezpečnostní pojistku, při případném startovním havarijním „poskoku“ a kolapsu, kdy by se ramena přenastavila urychleně těsně k tělu klesajícího pláště soulodí.
Souhlas s názorem, že plášť boosteru a SS je cca 4mm tl., ne více jak 5mm. V dostupných řezech boosteru nejsou zřetelné v nádržích přepážky, či nějaké včelí plásty, pro zamezení pohybu médií u dna.
Mohl by prosím někdo trochu lépe popsat ten Hot-staging? Pochopil jsem správně, že se SS odděluje s již zapnutými motory? Jaké to má výhody a nemůže to ohrozit první stupeň?
Hot-staging je situace, kdy se skutečně zapalují motory druhého (následujícího) stupně v momentě, kdy, motory prvního stupně (u SuperHeavy/Starship část motorů) prvního stupně stále pracuje.
V okamžiku, kdy první stupeň ukončí činnost a motory zcela vypne, následuje přeletová fáze (trvající někdy jen pár sekund), kdy se celá sestava vlivem setrvačnosti nachází ve stavu bez tíže a palivo v nádržích začne volně „poletovat“.
Smyslem Hot-stageingu je, aby pozitivní přetížení způsobené tahem motorů prvního stupně udrželo kapalné složky paliva a okysličovadla druhého stupně u dna nádrží, odkud jsou odváděny a motorům. Aby tedy nedošlo k nasátí plynů, které tlakují nádrže a tím nesprávné funkce motorů (bubliny v potrubí).
Hot-staging se nepoužívá, pokud je druhý (nebo další) stupeň na pevné látky (TPH) nebo pokud je druhý (další) stupeň vybaven malými motorky na TPH, které jednak oddálí separované stupně od sebe a jednak navodí požadované kladné přetížení, potřebné k usazení kapalných složek paliva na dno nádrže.
Díky moc, už je mi to jasnější.
Dovolil bych si Vás trochu poopravit. V momentě vypnutí motorů nedochází k tomu, že by se palivo volně pohybovalo po nádrži. Pak hrozí to, co jste napsal. Nasátí plynů. Nádrže jsou tlakovány, což udrží pohonné látky u dna nádrže a nedojde tak k nasátí plynů. Není k tomu tedy třeba Hot-staging. Konkrétně Super Heavy používá autogenní tlakování.
Tak tedy tlakování nádrže ani v nejmenším nezabrání volnému pohybu kapaliny ve stavu bez tíže. Představte si natlakovanou petku a zkuste si ji otočit. Tlakovaný plyn nebrání kapalině v pohybu. To lze vyřešit jen pevnou přepážkou (např. injekční stříkačka) nebo pružnou membránou (např. expanzní nádoby apod.). U té starship měli 3 běžící Raptory na Boosteru zajistit stálou akceleraci a tím usazení kapalin u dna nádrží. Výsledná síla tlaku plynu startující Starship však byla příliš velká a určitě větší, než tah boosteru v tu chvíli. To způsobilo velké změny v hodnotě a směru akcelerace Boosteru a s největší pravděpodobností skutečně došlo k nasátí plynů a postupným neblahým jevům, které vyústily v destrukci Boosteru. Dle mého názoru to nebyl destrukční systém, ale strukturální selhání díky divokým rázům v palivovém systému. Takhle to asi prostě nepůjde. Před boostback zážehem bych viděl nutnost ustabilizovat polohu boosteru a zajistit stálou akceleraci k nastartování motorů.
To Matěj Soukup:
Já měl pocit že i přestože jsou tlakované, tak může dojít k „promísení“ plnyu a paliva. Jedině že by to bylo odděleno nějakou pohyblivou membránou (podobně jako v expanzních nádobách).
Hlavním smyslem Hot-stagingu je ale hlavně zabránění gravitačních ztrát, tedy právě onomu setrvačnému letu, kdy sestava (i druhý stupeň) zbytečně ztrácí rychlost, která je naprosto zásadní pro dosažení orbity.
U druhého stupně vůbec není třeba ve chvíli jeho startu řešit přelévání paliva v nádržích, protože tyto nádrže jsou úplně plné.
@Matej Soukup Nemáte pravdu. Natlakování nepomůže tomu, aby se bubliny tlakovacího plynu (ať už je to hélium nebo samotný odpařený obsah nádrže) volně nepohybovaly v nádrži. SH byla určitě natlakovaná, přesto to vypadá, že nějaké bubliny nasála do motorů.
Samozřejmě když je nádrž skoro plná, je tam mnohem víc kapaliny než plynu. Navíc se to u oddělování bez hotstagingu dá řešit i jinými způsoby než pomocným motorkem, který v podstatě generuje umělou gravitaci. Například druhou nádrží, spojenou s tou hlavní. Hlavní obsahuje jen kapalinu, menší kapalinu i tlakovací plyn. Bubliny pak mají mnohem větší problém projít v beztížném stavu přes spojovací potrubí do hlavní nádrže, odkud si obsah nasávají motory. S poloprázdnou nádrží už to pak nefunguje a je to jedním z důvodů, proč některé rakety neumí restartovat horní stupeň.
Nevěděl by někdo jak tohle vlastně řeší F9? Tam musí docházet ke stejné situaci a to několikrát zasebou (po oddělení, při vtupním i přistávacím zážehu). U vstupního a přistávacího si dovedu představit že se spoléhá na to že palivo „spadne“ dolu, ale po tom oddělení a návratu z5 na pevninu?
@Jakub S: Nejsem si jistý. Možná u boostback zážehu spoléhají na odstředivou sílu při otáčení pomocí dusíkových trysek. U vstupního a přistávacího zážehu by problém být neměl, Tření o atmosféru vyvolá dost velké zpomalení na to, aby se zbytek paliva udržel u dna nádrže.
U Superheavy nechali běžet tři motory kvůli tomu otáčení a asi i palivu na dně, ale vypadalo to, že kopanec od Starship ji rozhodil až příliš. Navíc při tom průměru to muselo šplouchat hodně, pokud tam nemají nějaké přepážky.
Mohl by se použít podobný systém, jako je u tankového piva. Palivo by bylo ve vaku a plyn by byl zvlášť. Potom by žádné bubliny v potrubí nemohly vzniknout. Ale to kluky ušatý asi napadlo taky. Nejspíš by realizace nebyla snadná. Jen ten pytel co by vážil.
Vaky uvnitř nádrží se používají na vesmírných sondách nebo na ISS. Tedy v dlouhodobé mikrogravitaci. Jak jste psal, jsou těžké a komplikované, tak je třeba se jim u velkých nádrží vyhnout.
Přijde mi, že ten boostback s otočkou neproběhl tak, jak měl dle SpaceX proběhnout. Nejspíše ten hot-staging rozhodil superheavy více, než jim v simulacích vycházelo a výsledkem byly problémy, které jsme viděli na vlastní oči. Podle mě u prvního stupně nemělo dojít k zápornému G. Jsou to samozřejmě jen dohady.
@Tomáš Kohout Kratochvíl @Jakub S. @Vojta
Ano, máte pravdu. Omlouvám se.
..dakujeme za pekne zhrnutie.
jo, mali dat do ziadosti o startovnu licenciu, ze let bude ukonceny autodestrukciou a vyhnut sa zas dlhemu vysetrovaniu 🙂 Ak je mozne potlacit dalsi start este tento rok, mat v loope takuto statnu organizaciu s procesmi z 19.storocia, kde spravidla od 15/12-8/1 nikto nedvihne ani telefon, tak to bude v maji 24 :).. snad im nova prezidentska administrativa da vsetko co potrebuju nech su rychlejsi.
Na do článku vloženém videu se záběrem na Hot-stageing a separaci sestavy mě zaujal detail motorů StarShip. V průběhu Hot-stagingu a separace jsou všechny tři motory vychýleny na možná maximální výchylku mimo směr letu, aby zřejmě nedocházelo k tak velkému dynamickému a tepelnému namáhání SuperHeavy. Tento stav trvá jen pár okamžiků a jen co se SuperHeavy trochu vzdálí, motory na StarShip změní orientaci pro maximální účinnost.
Zajímá mě otázka „šplouchání paliva“(fuel slosh), ke kterému nejspíše došlo na prvním stupni. Lze toto vůbec při tak komplikovaném manévru, jako je otočka o 180° a zpětný zážeh, řešit jinou sekvencí zažehávání motorů? Při negativní akceleraci, ke které došlo těsně před hotstagingem a je patrná i na videu z údajů infografiky (zpomalení rychlosti), muselo neodvratně dojít i k přelití paliva v nádrži prvního stupně. Má B8 nějaké malé pomocné motorky, které by umožnily získat pozitivní G? Jak je toto řešeno u Falconu 9, že k tomuto efektu nedochází?
Mydslím, že by se to dalo vyřešit zvětšením přistávací nádrže. Pak by se mohlo všechno palivo z hl. nádrže spotřebovat až po dobu oddělení SS a po otočce už by se pálilo palivo z malých nádrží.
Pokud se nemýlím, super heavy zvlášť přistávací nádrže nemá, ty má pouze Starship. Jistě, přistávací nádrže by toto asi vyřešily, ale za cenu nárůstu hmotnosti rakety, čemuž se SpaceX bude chtít vyhnout.
Myslím, že by se to dalo vyřešit zvětšením přistávací nádrže. Pak by se mohlo všechno palivo z hl. nádrže spotřebovat až po dobu oddělení SS a po otočce už by se pálilo palivo z malých nádrží.
Ivan: U F9 je podstatné, že se motory vypnou před oddělením. Po něm přichází na řadu otočka pomocí trysek na stlačený plyn. To vše je vidět z kamer. Dále budu odhadovat… když se první stupeň ustálí v pohybu (pořád couvá směrem na východ), tak může pomocí trysek na stlačený plyn proti směru letu vyvolat brzdnou sílu, která zbytky paliva pošle na dno nádrže a v ten moment dojde k zapálení motorů. Vzniklý tah motoru už udrží palivo na dně, stejně tak brzdný efekt tření o atmosféru při pohybu bez spalování RP-1 před přistáním.
To, že to celé začne zpomalovat, nemusí znamenat vůbec nic. Především nevím odkud údaj o „záporném zrychlení“ pochází … protože si neuvědomuju, že by tento údaj v přenosu byl (natož aby tam byl údaj o směru toho zrychlení). Mám pocit, že to je údaj jen určený z údaji o rychlosti … a tam je kámen úrazu:
Nejjednodušší pro představu je se podívat na něco úplně jiného – na New Shepparda a jeho suborbitální skok. Vypnou se motory a ono to letí dále setrvačností nahoru – a lidi vevnitř spokojeně zažívají stav „beztíže“ … přestože to celé zpomaluje až do zastavení a spadnutí zpět (takže údaje o vnější rychlosti bude ukazovat, že to celé zpomaluje – tedy záporné zrychlení) … jenže z pohledu těch lidí jsou ve stavu beztíže a tedy nepociťují žádné zrychlení. Ale stačilo by, abys zespodu přidal minimální tah – a přestože to bude stále z vnějšího pohledu celé zpomalovat … tak ti lidi vevnitř budou mít po legraci s lítáním (a budou pociťovat „gravitaci“ / zrychlení odpovídající poměru tahu těch motorů k hmotnosti… třeba 0.1G … ale bude tam (což stačí, aby palivo sedělo na místě)… přestože to celé z vnějšího pohledu bude zpomalovat
Ono, kdybys měl úplné a přesné údaje – tak bys nejspíše zjistil, že to zpomalení je o „kousek“ menší, než by odpovídalo gravitačnímu zpomalení (a to právě z důvodu běhu těch 3 motorů).
Údaje o zpomalení pochází z telemetrie SpaceX v jejich přenosu. Je vidět že po zažehnutí motorů Starship rychlost Superheavy poklesne o cca 100km/h. přičemž minimálně 50km/h bylo velmi rychlých. Tedy ač měla Superheavy zažehnuté 3 motory, pohybovala se stále přímočaře, tak jí tlak plynů z motorů Starship dokázal významně zpomalit. Díky tomu se mohly kapaliny v nádržích začít volně posunovat směrem ke špičce a tím udělat prostor pro plyn, který pak mohly nasát čerpadla zažehovaných raptorů.
Přičemž špička byla spatřena na záběrech z kamer zhruba 30 sekund po zničení, jak padá v téměř nedotčeném stavu…je k tomu nejake video, alebo fotka. Nejak som to nenasiel. Dik moc! Super clanok.
Díky za pochvalu 🙂 Na fotku se můžete podívat zde: https://x.com/astroferg/status/1726006544192463325?s=20
Vďaka za zhrnutie. Škoda, že som to nemohla sledovať priamo, iba záznam. Bola som v oblasti s veľmi slabým signálom a navyše sa mi v ten deň ako na potvoru začal kaziť mobil, takže aj s písomnými novinkami bol problém.
„Nádrže jsou tlakovány, což udrží pohonné látky u dna nádrže a nedojde tak k nasátí plynů.“
Takovou pitomost napíše člověk, který má nicku ikonu redakce? To už Dušanovi do řemesla fušuje redaktor Novinek nebo iDnes?
Ano, napsal jsem hloupost, což jsem pánům, co mě opravovali potvrdil. Nikdo není bezchybný a ani já ne. Odpovídal jsem ve škole přes telefon narychlo, aniž bych si uvědomil, jaký nesmysl jsem napsal.
A to přirovnání si vyprošuji,
hezký zbytek dne.
Jakým způsobem filmují (natáčí) celý průběh startu až do oddělení horního stupně? Ze Země to asi nebude (raketa je už dost vysoko a taky daleko) a sledovat ji v letu taky asi nejde díky velké rychlosti…
Natáčí se to „normálně“ teleobjektivem ze země. K oddělení stupňů dochází už nad mořem, takže od pobřeží je to řádově kilometry a na tuto vzdálenost se to snímá. Naštěstí je raketa dost velká, takže je ji dobře vidět :-). Samozřejmě pořádný stativ a patrně i nějaké automatické sledování je potřeba, aby se záběr moc netřepal (i tak to není žádná sláva).
Některé záběry (ale to jsou spíše detaily startu) jsou z dronu a patrně se časem zveřejní i záběry z WB-57, který přiletěl i na tento start. Záběry z něj na první start jsou např. zde https://www.youtube.com/watch?v=nOvrIzxVbyg&ab_channel=TheLaunchPad. Podle grafiky je ostřeno na více než 40 km (není to tedy úplně zaostřené, takže skutečná vzdálenost byla asi trochu jiná, ale ne zásadně). Letoun se samozřejmě musí pohybovat mimo uzavřenou oblast, ale létá vysoko a má tak zcela jinou perspektivu, než pozemní pozorovatelé.
Jestli Tě to zajímá – tak zkus google „kineto tracking mount“ (obrázky ti nabídnou co se zhruba používá – včetně obrázků toho samého pro umístění na loď). A jinak třeba tady je takový malý sestřih schopností:
https://www.youtube.com/watch?v=bJEhZDd7uBU
Velmi zajimavy postreh od Scotta Manleyho, kdy v prubehu hot-stagingu Super-Heavy ztratila behem kratke chvilky dost rychlosti. Pravdepodobne rana od sesti Raptoru po oddeleni Starship byla vetsi nez se cekalo a to mohlo zpusobit nasati plynu do motoru Super Heavy.
https://twitter.com/DJSnM/status/1725955768065949799
Ano, přesně tak to vypadalo, SS ze odšťouchla od hmoty SH. Navíc šťouchanec od motorů SS zřejmě udělil i vyšší rotaci SH s těžištěm blíže k motorům. Sice je to jen dohad ale způsobil by odstředivou sílu, kdy by se část paliva „vznesla“ k vrcholu SH (i v natlakované nádrži, jak už se tu probíralo).
Věřím, že zkušenosti s chováním Falcon9 pomohou vyřešit i tuhle potíž.
Ta 16 vteřinová video-sekvence hotstaging je „vyčištěná“ a vzhůru nohama.
Co zůstává nevyjasněné je okolnost destrukce SS. Odpadávání destiček tepelného štítu (text) by v této fázi vadit nemělo. Snad má SpaceX víc dat než jen zrychlení, rychlost a výšku v závislosti na čase.
Nabízí se i otázka, jestli autodestrukce nebyly unáhlené.
Starship měla ke konci letu problém s únikem kapalného kyslíku doprovázeným zášlehy z motorové sekce. Podle mě už kvůli tomu neměla sílu se dostat na plánovanou dráhu a tak ji odpálili, aby nespadla neřízeně někam do Afriky nebo Indonésie.
Těžko hádat, čím byl ten únik způsobený. Ale předpokládám, že k tomu má SpaceX příslušná data a příčinu se povede určit.
@Vojta :Pravda, já úplně zapoměl, jak jsem zpomaleně zkoumal ty dva „pšouky“, co zanechala po sedmé minutě SS. Navíc teď se objevila informace, že se snad SH rozpadla jiným vlivem než autodestrukcí.
Tam mne právě mrzelo, že neopakovali (nenaprogramovali?) pokus se zažehnutím potřebných motorů SH až v příhodné poloze. Zřejmě víc závad.
Ty rakety, co používají hotstaging, se doteď vůbec o záchranu a stav prvního stupně nemusely starat.
Na záznamu je vidět, že na Starship došlo v čase 7:06 (tj. minutu před autodestrukcí) k nějaké menší explozi a následně unikání pohonných látek nebo něčeho podobného. Další menší exploze je vidět v čase 7:40. Jsem zvědav na výsledky šetření. Každopádně je to celkově velký úspěch! A díky za článek.
Nenašel jsem princip použitého hotstagingu firmou SpaxeX. Matně si pamatuji, že Rusové oddělení stupňů řešili nízkotavnými pásky na pružinách , zaháknutými do paken zámků na okruží předcházejícího stupně. Zapálením následujícího stupně se přepálily a odepnuly vyhořelý. Pokoušeli se o jiné způsoby, ty nebyly sto-pro.
Odklonění boosteru bylo impozantní, určitě se jim podaří ustálit média v nádržích.
Pokud jde o připnutí celé sestavy k rampě, je impozantní. Konečně počáteční tah 33raptorů 7750tun (17Mio lb?) tomu odpovídá. Nebyl by nějaký odborník z materiálového inženýrství k popisu konstrukce boosteru, dle řezů a detailů na Netu?
Detaily oddělovacího mechanizmu také neznám, ale myslím, že tam nebude nic tavného či pyrotechnického, ale spíš nějaká forma motorických zámků – SpaceX jde o rychlou znovupoužitelnost a snaží se tak nepoužívat nic, co by bylo na jedno použití (ne že by tedy něco z ITF-2 šlo znovu použít :-)).
Pokud jde o ten tah na stole, tak je zase potřeba počítat s tím, že s tím pomáhá hmotnost plně natankované sestavy, odhaduje se na 5000 tun. V tomto ohledu jsou horší statické zážehy boosteru, pokud se dělají na plný tah – booster při nich není plný paliva a nestojí na něm Starship.
Konstrukce boosteru (i Starship) mi připadá poměrně jednoduchá, resp. je patrná snaha udělat vše co nejjednodušeji, jako to jde, aby to fungovalo. Z materiálového hlediska tedy s výjimkou motorů skoro všechno nerezová ocel, základem je plech o tloušťce kolem 4 mm, uvnitř jsou ztužující žebra a údajně i přepážky pro omezení šplouchání paliva.
Používá SpaceX u testů Starship nějaký hmotnostní demonstrátor, nebo jak řeší rozpor mezi hmotností naložené Starship (+150t) vs. prázdná loď? U Starship a jejím předpokládaném průletu atmosférou musí mít hmotnost +150t zásadní vliv na aerodynamiku celého tělesa (i na těžiště apod.).
Motory Raptor to je okopírovaná 60let stará Ruská technologie.
Jak je vidět dodnes, tuto technologií nedokáží Američané vyvinout ve spolehlivou. Rusi měli u těch motoru jednu hřídel a na ni všechna čerpadla. Američani to nedokázali, tak tam mají už dvě hřídele. Čirý amatérizmus je například odlétávání betonu z rampy, nebo vlivem přetížení palivo na stěnách.(beton při startu zničil některý z motorů) V dnešní době počítačových simulaci toto není možné, aby se stalo. Musk se vydal cestou Rusů, tedy testovat reálnými lety. Je to vidět na ne zcela vyvinutých motorech Raptor, které musi ještě urazit kus cesty, aby se aspoň vyrovnali těm Ruským ze 60tých let minulého století. Celý projekt považuji za reklamu pro Muska, protože
se s touto raketou nikam nedostane. Jsou to jen o něco zábavnější ohňostroje, ničící vzdušný obal naší planety.
Hmm. Zajímavé. Pamatuji si komentáře, kde lidé tvrdili, že Falcon 9 nebude nikdy přistávat. A dnes? Dnes nám přijde divné, když nepřistává. Patřil jste k těm lidem? Myslím, že SpaceX nám už v minulosti několikrát dokázala „nemožné“. 🙂
Opravdu by mě zajímalo, kde je zdroj vaší jistoty.
K Raptoru. Nebudu se vyjadřovat k ruským motorům, jelikož se v nich nevyznám. Ale rád bych řekl, že Raptor, i přesto, že to je konstrukce Full-flow stage combustion, kterou (jak tvrdíte) využívaly některé ruské motory, rozhodně nebude jen CTRL C + CTRL V. Takhle to nefunguje a SpaceX ho od základu vyvíjí téměř 10 let. Navíc neznám žádný ruský motor, který by spaloval směs metanu a kyslíku, ale možná se pletu. Navíc Raptor je navrhován s ohledem na rychlou a bezúdržbovou znovupoužitelnost.
Co se týče létajícího betonu. Ani počítačové simulace nejsou 100%, jelikož právě z výsledku simulací ve SpaceX usoudili, že JEDEN start rampa vydrží. Již v době před prvním letem byl plánován systém zaplavení rampy, ale SpaceX potřebovala letová data. Kdyby museli připravenou sestavu odvézt, vykopat základy OLM, vybudovat záplavový systém a získat potřebnou certifikaci, možná bychom nyní za sebou neměli ani první let. Takže podle mě SpaceX udělala dobré rozhodnutí, jelikož během doby, co se budoval záplavový systém, mohla analyzovat data a pracovat na vylepšení, které prokázaly svou funkčnost před pár dny.
Celý projekt rozhodně není jen reklama pro Muska.
Omlouvám se za silná slova, ale tvrzení, že Raptor je okopírovaná 60 let stará ruská (sic!) technologie, je totální blábol.
Sovětský svaz měl jeden jediný full flow raketový motor, a to RD-270, který ale zůstal ve stavu prototypu kvůli nestabilitám spalování (neuměli tak pokročilé řízení). Palivem byl dimetylhydrazin a oxid dusičitý. Tam není naprosto žádná podoba s Raptorem.
Ostatní motory s uzavřeným cyklem byly buď fuel-rich nebo oxidizer-rich, obě řešení jsou podstatně jednodušší a ano, tam stačí jediná hřídel. Full flow z principu potřebuje hřídele dvě, protože jsou zcela samostatně řízeny směsi v samostatných preburnerech. Tohle Valentin Gluško na konci 60. let, kdy konstruoval RD-270, neměl jak zvládnout. Později se už v SSSR, natož v Rusku k této technologii nevrátili. Metan-kyslíkový motor ani nezkusili, nikdy v něm neviděli potenciál. Po rozpadu SSSR a ztráty Južmaše, kde probíhala velká část vývoje sovětské kosmonautiky, jde setrvale ruská kosmonautika do háje. I Eněrgomaš u Moskvy, kde působil právě Valentin Gluško a vyvíjela se tam řada výborných raketových motorů, od té doby chátrá a upadá.
Raptor je kompletně vlastní vývoj v rámci SpaceX. Není tam žádné kopírování, konstrukce je jiná než u RD-270, natož u demonstrátoru full flow od Rocketdyne z 90. let (tam to nikdy nedošlo do stavu reálného motoru, šlo o vývoj a testování komponent a celého cyklu). Už jenom kvůli palivu to ani nemůže být jinak – každý motor se od začátku vyvíjí pro konkrétní palivo, změna nemusí být později možná (případně si vyžádá velké konstrukční změny).
Díky moc za doplňující komentář!
Nejsem si jist, ale mluvilo se o RD 110M jako o úpravě a modernizaci rakety Sojuz. Mělo jít o výměnu palivové kombinace na 3/2.5 stupni rakety ke zvýšení nosnosti.
Od začátku jsem měl pochybnosti ,ale bylo to deklarováno. ( nějak na přelomu milénia)
A o té neperspektivnosti kombinace kyslík /Metan nejsem přesvědčen. Rusové měli od začátku stejné možnosti získat Metan zkapalněním svého zemního plynu jako Amíci….
Je ovšem pravda, že projekt rakety Rikša je jaksi … no ticho po pěšině!
@Regulus sector
Pardon, nechápu, jak je to myšleno s tím RD-0110. To je přeci motor s otevřeným cyklem, kde je navíc výstup ze spalovacích komor pro pohon turbočerpadel, využit pro vektorizace tahu (mají samostatné trysky – to řešení se mi vždycky strašně líbilo).
O variantě M nic nevím, rychlé hledání toho moc neprozradilo, ale upřímně pochybuju, že by najednou z toho udělali motor s uzavřeným cyklem. To by byla úplná změna designu.
A ohledně toho metanu – nejde o to, že by neměli palivo. Toho mají spoustu, ale že neviděli v této kombinaci potenciál. On reálně metan v žádném parametru nepřináší to nejlepší, co lze. S jiným palivem lze postavit silnější motor. Nebo motor s vyšším specifickým impulsem. Nebo motor s jednodušší konstrukcí. Atd. Každý jednotlivý parametr lze zlepšit. Metan má výhodu jinde – jako palivo je univerzální a poskytuje nejlepší kombinaci všech parametrů. RP-1 je jako palivo jednodušší, stačí menší nádrže, jednodušší motor. Vodík sice vyžaduje velké nádrže, je náročný na skladování, ale zase poskytuje nejvyšší specifický impuls. Další paliva, jako třeba hydrazin, zase mají další nesporné výhody. Metan neexceluje nikde, ale když kompromisem u všech parametrů poskytuje výhodu jinou. Je opravdu univerzální a v rámci možností opravdu čisté a neškodné (Musk navíc argumentuje možností ho získat na Marsu, ale tenhle argument bych úplně vynechal).
Jde o to, že metan byl víceméně opomíjen všude. Na to, jak ho jinak využíváme od energetiky přes průmysl až po kuchyni, tak je to vlastně v kosmonautice velmi opomíjená surovina. Sice byl zmiňován jako alternativa k vodíku už v 60. letech a v 80. letech NASA přišla s tím, že by se hodil na mise k Marsu (Musk rozhodně není první, kdo přišel s nápadem syntetizovat metan na Marsu), v 90. letech pak byl zmiňovaný program Rikša v Rusku (ale nenašly se na to peníze, což potkalo mnoho projektů), ale reálný vývoj metanového motoru, pokud vím, neprobíhal nikde. S tím se, myslím, začalo až po roce 2000 (tady fakt nemám informací dost).
Dodatek.
Nějaké informace k využití metanu jako paliva v Rusku přeci jen jsou. V devadesátých letech, krátce po úmrtí Valentina Gluška, představili ve vývojové kancelářích V. Gluška v Moskvě a Semjona Kosberga ve Voroněži hned několik metanových motorů, vesměs jde o úpravy stávajících motorů. Ani jeden projekt ale nebyl dotažen k realizaci, většinou to končilo ve fázi konceptu.
Viz info na http://www.astronautix.com/l/loxlch4.html – doporučuju si projít ty jednotlivé položky.
Tohle je fakt strašná škoda, jak šla celá ruská kosmonautika strašně dolů a dožívá jen z podstaty.
to diwalt
1. netvrdil jsem , že ten motor do 3/2.5 stupně Sojuzu měl být uzavřený spalovací cyklus. Pokud jste to tak pochopil , tak jsem se možná blbě vyjádřil….
Šlo by jen o výměnu RP-1 za metan- respektive za (skapalněný 😀 ) zkapalněný zemní plyn.
Uprava by se měla týkat turbosoutrojí – které by mělo mít změny na palivové – plynové turbíně a změny by prodělala také spalovací komora turbosoutrojí-preburner. Spalovací komory hlavní , trysky a manévrovací trysky měly zůstat v podstatě beze změny.
Tím by se mělo dosáhnout zvýšení specifického impulsu o cca 15-20% ( a tím zvýšení nosnosti na možná až 9tun ) při relativně malých úpravách na infrastruktuře kosmodromu- bylo by jen nutno přidat tankovací zařízení na Metan – v řádu 30-50tun. Pokud by byla snaha vyměnit palivovou kombinaci CELÉ semjorky bylo by to mnohem, mnohem větší a složitější.
Celé to mělo být jako první krok k celkové modernizaci…
2. ten seznam zvažovaných motorů jsem si prohlédl, ale bohužel k nim chybí detaily… Ono se ze samotného číselného názvu motoru nedá mmoho soudit- viz rodina motorů RD-170 – ( 4 komorový RD 170 a RD 171 , 2komorový RD 180, RD 181 , jednokomorový RD- 182 , RD 190 , RD 191 a vyznej se v tom…..) Je možné , že onen projekt RD 110M – přeznačili nějak jinak….
3 Jo je to obrovská škoda. Prostě dokud je to v Rusku pod horizontem “ věrchušky“ tak nechají lidi pracovat, ale pokud se to stane důležitým- musí tam dosadit svoje lidi a ti napáchají škody více, než opilý slon v porcelánu….
Skvěle zpracovanou kapitolu o ruských raketových motorech má Everyday Astronaut – https://www.youtube.com/watch?v=Y-xyXDiC92s
Američané po rozpadu Sovětského svazu vypátrali motory NK 33 v Samaře, které tam byli uskladněny 20let. Ty motory byli nejúčinnější motory na světě. Američané se za doby studené války se svou technologií ani nepřiblížili účinnosti těmto motorům. Která je o 1/3 větší, než co Američané kdy měli. A dodnes nemají. Ruské motory RD 180 pohání Americké nosiče, bez nich by nebylo čím vynášet satelity na oběžnou dráhu. Ty motory Američani testovali a podrobně prozkoumali. Jde tu i o materiály z čeho byli vyrobeny atd.. Pročpak Musk používá desítky malých motorů? Na tu jejich raketu by stačili 4motory RD 180. Jenže to by musel ty motory umět udělat a na to Musk nemá lidi i když s těch původních Ruských získali spoustu informací. Je to jednoduché. Pokud nejsem schopen vyrobit spolehlivý motor, tak jich tam dám spoustu a když některý selže, tak dnešní elektronika jej dokáže eliminovat v tahu ostatních a raketa letí dál. Američani před lety létali v raketoplánech, které přistávali jako letadlo a kde je dnes Musk, nedokáže ani vyletět na oběžnou dráhu země, musím se smát. Američani si nikdy netroufli na vývoj motorů s uzavřeným cyklem, protože se domnívali, že se to nedá zvládnout Rusové to zvládli. Teď po 60letech se o to pokouší Musk a myslím, že mu dojdou peníze.
Pár korekcí nepravd ve vašem komentáři:
1) Motory NK-33 nebyly neúčinnější na světě.
2) Motory RD-180 pohání pouze rakety Atlas V. Z vašeho komentáře to vypadá, jako kdyby se používaly na více raketách.
3) Na SuperHeavy Starship by rozhodně 4 motory RD-180 nestačily. Aktuálně používaný Raptor druhé generace má tah 2,26 MN, zatímco RD-180 má tah ve vakuu 4,15 MN. Je tedy ani ne dvakrát tak silný. 33 motorů Raptor by tedy nahradilo 18 (nikoliv 4) motorů RD-180.
4) Firma SpaceX, která patří Elonu Muskovi, vypravila na oběžnou dráhu 86 raket (Falcon 9 a Falcon Heavy), z nichž všechny uspěly. Tvrdit, že SpaceX nedokáže dosáhnout oběžné dráhy, je nepravdivé. Smějete se tak pouze vlastní neznalosti.
5) Není pravda, že by ve Spojených státech nikdy dříve nevznikaly motory s uzavřeným pracovním cyklem. Za příklad nám může sloužit třeba raketový motor RS_25, který létal na raketoplánech.
6) Že SpaceX něco nezvládne a že jim dojdou peníze, slýchám už přes deset let u různých jejich projektů. A ono pořád nic.
Co to plácáš za nesmysly???
Vidíš si do huby??
1. SpaceX – zavedla do činné služby systém na vynášení satelitů na orbit, který opakovaně využívá cca 75% hardwaru, což převyšuje STS docela dost. Zcela běžně užívá 1stupně 10x a má kusy , které využil již 17x – Což už je více než letěly některé orbitery STS.
2. nejsilnější Ruský motor je RD 170/171 , který je 4komorový a má tah cca 7.4 MN – oproti tomu tebou uváděný RD 180 je dvoukomorový a má zhruba poloviční tah.
KPL je kombinace letecký petrolej a kapalný kyslík.
3. nejsilnější 1komorový motor je stále F-1 z 1.stupně SATURNu V – jehož tah byl cca 6.6 MN Měl stejnou KPL jako RD-170
4. pokud by chtěl mít nejméně “ potrubí dole“ – měl by tedy použít F1- což by mu mělo stačit nějakých 12!!
Když by použil RD 170 měl by dole 42trysek !! Počet motorů je do značné míry věcí konvence- Rusové rádi hovoří o vícekomorových motorech , kdy se počet motorů udává podle počtu turbosoustrojí. Ovšem Raptor má turbosoustrojí DVĚ! Obě mechanicky na sobě nezávislá!!! Budeme tedy počítat každy Raptor za DVA motory??? Na třetí stanu existují motory o 8 identických spalovacích komorách- které se díky společnému turbosoustrojí počítají jako 1motor – GAMMA 8 – který tvořil 1stupeŃ rakety Black Knight
Dodávám, že udávaný tah 1komorového Raptoru 2 je 2.3 MN ( Raptor 1 měl prý 1.85 MN )
5 . nejúčinnější Chemické motory jsou kyslíko/vodíkové. Těm se žádný petrolejovo/kyslíkový nemůže rovnat. I ty nejméně účinné ( protože první ) motory- jako třeba RL-10 měly specifický impuls nějak 4190 N sec/kg. RS 25 ( známý spíše jako SSME ) měl 4465 Ns/kg . RD- 170 se svými 34** Ns/kg se může jít leda tak bodnout! Prostě energetičtější palivo.
To že u Aerojet Rocketdyne měli tu drzost přeznačit NK-33 jako AJ-26 je jiná kapitola.
Ale ty tu plácáš velmi drze takové hovadiny, že kdyby jsi to zkusil v hospodě , dostal byl půllitrem mezi oči aby se ti rossvítilo v makovici.
Když nevíš, prostě si o tom něco přečti.
Prosím, zkuste to bez vulgarit. Náš web si zakládá na tom, že je zde diskuse věcná a slušná. Předem děkuji.
To diwalt
dodatek.
Rusové byli vždy hodně závislí na infrastruktuře. Proto ostatně své rakety konstruovali , tak jak je konstruovali. Celý semjorka – Sojuz – je sestavená z bloků přepravitelných na normálních železničních vagonech- do průměru 3.15 metru a délky 18 metrů.
Až na kosmodromu se vše skládá do větších celků.
Později zprovoznili trasu , tak aby umožnovala přepravu dílů do průměru 4.15 metrů- a tím si umožnili provoz UR- 500 – známé jako Proton. A i jeho první stupeň je skládaný z válců do průměru 4.15 metrů…
Když konstruovali Energii- tak byli nuceni napřed vyvinout a postavit nákladní letadlo o dostatečné nosnosti a velikosti nákladového prostoru. Vznikl tak An-124 Ruslan.
A nakonec ani on nestačil a tak se z něho vyvinul stroj o vyšší nosnosti a s možností nesení nákladu vně trupu An- 225 Mrija…
V tomto světle je organizace výroby a zkoušek systémů SH/SS docela geniální. No . Genialní ne , jen nebyl líný a přečetl si něco o historii. Chytrost nejsou žádné čáry…. Prostě je dobré si zjistit co a jak funguje a taky proč. Tak zjistíte co jde a co si jen lidé myslí, že nejde. A to už geniální je!
Superheavy- kormidla
Mazanost sama! Průřez jednoho- 2x2m, s vyložením od těla pláště 2,7m. Mimo rámu vnořeno 11ks profilů, v=30cm, ve spojích sousedících bodované. Plocha kormidla střízlivým poměřením 18,5m2 se šikmým kusem u těla cca 20m2.
Pokud u sevřené dvojice 60st. se nastaví 0st a na druhém +/- úhel do 12st. a na protilehlé dvojici „kontra“, dojde k rotaci ve svislé rovině soulodí, nebo jen boosteru. To je žádoucí při zpětném dosednutí na záchytné nůžky rampy.