Premiérový letový exemplář rakety Vulcan od United Launch Alliance (ULA) míří na kosmodrom. Hardware pro první certifikační misi (Cert-1) přepravuje transportní loď RocketShip, která míří na Mys Canaveral, kde proběhnou předstartovní přípravy. Nosič nové generace opustil 13. ledna výrobní areál ve městě Decatur (stát Alabama) a vydal se na cestu dlouhou skoro 3500 kilometrů, která vede přes řeky i volné moře. RocketShip je dobře manévrující a na zakázku pro ULA vyrobené plavidlo k přepravě raket schopné proplouvat jak hlubokými, tak i mělkými vodami. Loď měří na délku 95 metrů a najdeme na ní i obytné a stravovací prostory pro šestnáctičlennou posádku, ale i strojařskou dílnu, nebo pokročilé počítače usnadňující navigaci. Nakládání hardwaru pro Vulcan proběhlo v rámci oslav, které se uskutečnily u příležitosti úspěšného dokončení prvního letového hardwaru. Šlo totiž o dlouho očekávaný okamžik, který nastal díky neúnavné snaze postavit a otestovat novou raketu, která podle ULA změní podobu startovacího průmyslu.

Po téměř měsíc a půl trvající přestávce našeho seriálu Aktuality o Starship opět nastal ten pravý čas, shrnout si dění kolem programu Superheavy Starship. Minule jsme se podívali na nejsilnější statický zážeh v historii SpaceX, kryogenní testování celé sestavy, statické zážehy vakuových Raptorů na základně McGregor, mohli jsme spatřit hned několik družic Starlink druhé generace v budově pro integraci nákladu a také jsme se podívali na nové informace o systému HLS. Dnes nezačneme ničím jiným než programem dearMoon, jelikož v prosinci byla oznámena posádka účastnící se této mise. No a nebyl by to správný díl Aktualit o Starship, kdybych Vás v něm ochudil o statické zážehy, tentokrát jeden Superheavy B7 a jeden Starship S24. Dále se podíváme na velice zajímavý simulátor, který sloužil k testování svorek, nebo držáků chcete-li, na orbitálním startovním stole, anebo na vylepšení, kterými prošel prototyp Superheavy B7. Mimo jiné na Vás také čeká hromada nádherných fotografií i pár zajímavých videí.

V minisérii věnované vývoji raketových motorů RD-170 a 171 jsme se dostali až k ostrému nasazení prvních jmenovaných motorů na nové těžkotonážní rakety Energija. Kromě toho ale pokračovaly i jejich statické zážehy, kterých byly provedeny stovky. Celý příběh však skončil nečekaně brzy. Těžká raketa Energija nakonec letěla pouze dvakrát – v obou případech však odvedla svou práci správně, což byla i zásluha jejích raketových motorů. V roce 1993 byl program Energija/Buran ukončen, ale raketové motory RD-170, které pro něj byly vyvíjeny, přežily.

Další týden utekl jako voda a před vámi je aktuální vydání pravidelného přehledu těch nejzajímavějších událostí, které přineslo uplynulých sedm dní. V hlavním tématu se tentokrát podrobněji podíváme na dynamiku antarktických ledovců, strojové učení a družice Sentinel. Co z tohoto mixu plyne, se dozvíte na začátku Kosmotýdeníku. Budeme se věnovat také už třetímu a čtvrtému čínskému startu v letošním roce, či jaké vědecké přístroje by mohla nést česká družice Slavia. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Je začátek roku 2023 a my už tu máme první start Falconu Heavy. Zajímavostí je, že Falcon Heavy má za sebou celkem čtyři starty (tento je pátý) a je to zároveň již třetí mise pro Americké ministerstvo obrany. Primárním nákladem bude družice CBAS-2, vyrobená firmou Boeing, která míří na geosynchronní oběžnou dráhu a bude sloužit pro vojenskou komunikaci. Předchůdce této družice CBAS-1, byl vypuštěn na Atlasu V 551 v roce 2018 v rámci mise AFSPC 11. Hmotnost družice se pohybuje mezi 2-3 tunami. Co se týče rakety, tak oba boční stupně již jednou letěly a to 1. listopadu 2022, na misi USSF-44, kdy oba přistály na pevnině. Centrální stupeň bude stejně jako u minulé mise zahozen ale oba boční stupně by měly opět přistát na pevninských plochách LZ-1 a 2. Stejně jako při misi USSF-44, kdy byl náklad též dopravován přímo na geosynchronní dráhu, bude druhý stupeň vybaven speciální šedou vnější dodatečnou izolací nádrže, aby se zabránilo zamrzání, anebo naopak odpařování pohonných látek.

Je tomu tak. Na oběžné dráze Země se nachází již dvanáctá česká družice. S družicí BDSat-2, se před několika dny podařilo navázat oboustranné spojení a stáhnout první data. Jde tak o čtvrtou českou družici, která byla za poslední rok vynesena na oběžnou dráhu, což je skvělé číslo, které lze považovat za úspěch. My se tak stáváme svědky čím dál více rozrůstajícího se českého kosmického průmyslu a můžeme sledovat nové, zajímavé projekty, které zvyšují atraktivitu kosmonautiky v Česku a náš kosmický průmysl, díky nabytým zkušenostem, posouvají dál. V dnešním článku si družici BDSat-2 přestavíme, přiblížíme si misi Transporter-6, prostřednictvím níž byla BDSat-2 vynesena a podíváme se na aktuální stav družice.

Pracovníci Marshallova střediska v Huntsville v Alabamě 7. ledna vyložili z útrob transportního člunu Pegasus přepravní stojan. Ten sem byl pomocí člunu přepraven z Kennedyho střediska na Floridě, kam dorazil při převozu adaptéru LVSA pro premiérovou raketu SLS, která vyrazila na misi Artemis I. Téměř 8,5 metru vysoký díl kuželovitého tvaru má za úkol mechanicky propojit centrální stupeň rakety SLS s jejím druhým stupněm ICPS (interim cryogenic propulsion stage). V dutých útrobách adaptéru LVSA se také ukrývá velká část raketového motoru RL-10, který zajišťuje pohon stupně ICPS.

Právě dnes, tedy 13. ledna roku 2023 si připomínáme rok od startu rakety Falcon 9 na sdílenou misi Transporter-3, při které byl (kromě desítek jiných družic) vynesen i český CubeSat VZLUSAT-2. Je tedy vhodné si jej na toto výročí připomenout a zrekapitulovat si jeho dosavadní misi – a opravdu toho nebylo málo, vždyť tato česká družice obkroužila Zemi téměř 5 800×. VZLUSAT-2 je jedinou českou družicí, která je schopna pořizovat snímky Zeměkoule ve vysokém rozlišení a Výzkumný a zkušební letecký ústav, který za družicí stojí, se nyní pochlubil snímky africké pouště, mraků nad Tichým oceánem, ale i Alp, nebo Prahy, či vodních nádrží Orlík a Nové Mlýny.

V nedávném článku věnovaném neúspěšnému startu rakety LauncherOne z území Velké Británie bylo zdůrazněno, že tento nosič nestartuje jako klasické rakety vertikálně, ale že je vynášen speciálně upraveným letounem Boeing 747. V článku najdete také zmínku, že ve Velké Británii počítají také se starty klasických raket, přičemž byl zmíněn nový kosmodrom SaxaVord na samém severu Velké Británie – na Shetlandských ostrovech, odkud mají startovat rakety RS1 od ABL Space Systems a Skyrora-XL od firmy Skyrora. Zástupci kosmodromu však nyní oznámili, že navázali spolupráci s firmou RFA (Rocket Factory Augsburg), která by tak měla získat exkluzivní přístup k rampě Fredo, odkud by koncem letošního roku měla odstartovat první raketa RFA ONE.

V úterý 12. července jsme se konečně dočkali. Americký prezident Joe Biden zveřejnil první fotografii pořízenou Webbovým dalekohledem. O den později došlo k uvolnění dalších čtyř snímků, v odborné komunitě však vyvolal největší poprask první snímek hlubokého pole na pozadí bližší čočkující kupy galaxií. K tomu došlo až o pár dní později, když vyšlo najevo, že astronomové na snímku rozpoznali několik desítek raných galaxií s neobvykle vysokým rudým posuvem. Posléze vědci odhalili další detekce ještě vzdálenějších galaxií, u nichž se navíc ukázalo, že jsou vyvinuté více než by v tak mladém vesmíru mělo být možné. Zvláště v alternativních kruzích se proto začaly objevovat senzační zprávy, které hlásaly, že Webbův dalekohled vyvrátil teorii velkého třesku. Je tomu ale skutečně tak?