Společnost Avio oznámila, že 28. června provedla statický zážeh raketového motoru Zefiro 40, který se používá na druhém stupni rakety Vega-C. Test proběhl v souladu s časovým harmonogramem, jakožto jeden z kroků k návratu Vegy-C do služby po nehodě, která ji při misi VV22 potkala vloni v prosinci. Na základě doporučení nezávislé vyšetřovací komise, která se zabývala nehodou při misi VV22, byl statický zážeh proveden za účelem kvalifikace chování motoru a nového materiálu na bázi uhlíku pro kritický průřez trysky. Podmínky testu byly záměrně nastaveny jako extrémně drsné z hlediska maximálního provozního tlaku motoru, aby bylo možné nasimulovat velkou provozní rezervu, která má zajistit maximální spolehlivost letů. Test však nedopadl podle očekávání.

Dyna Soar, další z řady x-plánů, který se ovšem nikdy nedostal až k praktickému použití. Tento projekt o čtvrt století předběhl americký raketoplán. Prošel si velice složitým vývojem, aby nakonec nikdy nevzlétl. Z vývoje Dyna Soar mohl těžit i letoun X-15, který jsme zde už probírali. Právě systém stabilizace řízení SAS pocházel z Dyna Soar. Jako i jiné technologie té doby, měl i Dyna Soar svůj původ v nacistickém Německu. Základem raketového bombardéru se stal koncept letu „skip-glide trajectory“ s užitím vztlakového tělesa, jako bombardéru. Tento koncept patří do skupiny tzv. lifting bodies. Možnosti, které tato nová technologie nabízela ihned zaujala armádu, protože nabízela možnost bombardovat cíle na obrovské vzdálenosti s možností návratu. Zkonstruovat takovýto stroj, ale nebylo zdaleka jednoduchou záležitostí v mnoha směrech.

Je tomu opravdu tak. Po sto šestnácti startech, které raketa Ariane 5 absolvovala, je 6. července 2023 na řadě vůbec poslední start této krásné a velmi úspěšné evropské rakety. Ze všech sto šestnácti startů potkalo Ariane 5 pouze pět selhání a z toho tři jsou brána jako částečná selhání. Úplná selhání má tak Ariane 5 na kontě pouze dvě, a jde tak vskutku o famózní výkon. Za svou službu také vynášela spoustu zajímavých misí, například Rosettu, Planck, zásobovací lodě ATV, Teleskop Jamese Webba a další. Ariane 5 za svou službu odvedla opravdu velké množství práce především vynášením telekomunikačních družic na geostacionární oběžnou dráhu a ani při posledním startu tomu nebude jinak.

Myslíte si, že se nám do nadpisu dostal překlep a už se chystáte využít formuláře k hlášení chyb? V nadpisu opravdu nemá být Starlink, ale Starling. Tak se totiž jmenuje nová řada CubeSatů, která bude testovat nové technologie. Tvrzení, že se spolupráce vyplácí, se nevztahuje pouze na lidi. Výzkumníci z Ames Research Center v kalifornském Silicon Valley připravují malé družice schopné pracovat v hejnech – jednotlivé skupiny družic by přitom spolupracovaly a fungovaly jako samostatná jednotka, která nepotřebuje, aby pozemní operátoři posílali individuální příkazy jednotlivým družicím. Schopnost hejna družic provádět autonomní činnosti umožní provádět nové typy vědeckého výzkumu a průzkumu, což bude platit dvojnásob, až se tato hejna vydají do hlubšího vesmíru.

27. června 2023 dosáhla sonda americké NASA Parker Solar Probe dalšího milníku. Dokončila 16. blízké přiblížení ke slunečnímu povrchu. Tentokrát byla nejblíže 22. června na vzdálenost asi 8,5 milionů kilometrů. V době maximálního přiblížení byla tedy nad povrchem Slunce ve vzdálenosti jen asi šesti průměrů naší hvězdy a letěla rychlostí 163 km/s! Těmito pekelnými podmínkami však prolétla bezpečně, neboť ji chrání tepelný štít a po průletu se tedy ozvala a pracuje normálně.

Dva dny před Gagarinovým startem při neformálním setkání v altánu nad Syr-Darjou Sergej Koroljov vyjádřil přesvědčení, že již v roce 1962 bude k dispozici nová trojmístná kosmická loď „Sever“. Její první stopy bychom našli na jaře 1959, postupně nabrala podobu nám známé lodi Sojuz, nicméně plánované rozměry i hmotnost byly o polovinu větší. Jak se ale (nejen) v kosmonautice až příliš často stává, koncept nikdy nebyl v dané podobě realizován. Jeho místo na konci roku 1962 zaujala loď 7K, která posléze, podle celkového projektu „vláčku“ pro oblet Měsíce, jehož byla součástí, obdržela jméno Sojuz. Jenže než měla být hotova, uběhlo by poměrně mnoho času, který bylo třeba nějak vyplnit. Mnozí měli za to, že potenciál lodí Vostok ještě zdaleka není vyčerpán a byla by škoda od projektu ustoupit a čekat, než bude hotov Sojuz. A ještě v létě 1963 to skutečně vypadalo, že Vostok-6 nebude poslední pilotovanou lodí 3KA. Pakliže si vážený čtenář již trochu zvykl na neustále se měnící směr a mantinely programu, asi tuší, jaký byl nakonec výsledek…

Čtenáři tohoto portálu, kteří sledují sociální sítě, si možná povšimli příspěvku na těchto komunikačních kanálech, který byl zveřejněn minulý týden. Oznamoval spuštění nového podcastu věnovaného kosmonautice. Podcast Time4Space není sice přímo spojen s Kosmonautixem, přesto má mnoho styčných bodů. V první řadě si klade za cíl být platformou pro popularizaci kosmonautiky pro všechny věkové kategorie a také pro širokou paletu fanoušků – jak naprostých laiků, tak i těch, kteří se kosmonautice dlouhodobě věnují. První epizoda podcastu je již zveřejněna a další budou pravidelně následovat.