V minulém dílu jsme informovali o tom, že společnost Thales Alenia Space dokončila svařování primární struktury modulu HALO pro kosmickou stanici Gateway, která má být provozována na oběžné dráze Měsíce. Modul HALO je na levé straně fotografie už vyjmutý z přípravku, ve kterém byl svařen. Na pravé straně fotografie jsou připraveny k vzájemnému svaření díly pro mezinárodní obytný modul I-Hab. A právě tomuto modulu se budeme v dnešním dílu věnovat.

Že Vám název OSIRIS-APEX nic neříká? Jde o nové pojmenování mise OSIRIS-REx určené pro její nadstavbovou fázi. Sondu nyní čeká první velká zkouška této nové etapy, při které míří k planetce Apophis. Sonda proletí blíže ke Slunci, než kdy dříve a vystaví své systémy vyšším teplotám, než na jaké byly navrženy. Do bodu nejblíže ke Slunci (perihelia) se sonda dostane 2. ledna 2024, kdy se bude nacházet jen 74 milionu kilometrů od naší hvězdy. To odpovídá zhruba polovině vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem, takže sonda bude ke Slunci blíže než planeta Venuše. To znamená, že se sonda dostane ke Slunci o 40 milionů kilometrů blíže, než na co byla navržena. V době vzniku sondy se totiž s nadstavbovou návštěvou Apophisu nepočítalo a sonda měla pouze odebrat vzorky z planetky Bennu a dopravit je na Zemi.

V minulém díle jsme zakončili povídání o vztlakovém stroji HL-10 z dílny střediska NASA v Langley. Tím jsme vlastně ukončili i „zlatou éru“ vztlakových těles, která se pravděpodobně již nikdy, v takové míře, neuskuteční. Samotný vývoj vztlakových těles a nasbírané poznatky byly použity při vzniku raketoplánu, i když podle mnohých bylo možné dovést vývoj mnohem dál než jen k raketoplánu. Nyní se přesuneme k jednotlivým strojům, které vznikaly spíše jako možná alternativa k vesmírnému provozu či jako záchranná možnost pro vesmírné stanice. Asi nikoho nepřekvapí, že tito následníci vychází z původní zlaté éry této kategorie. Je to nakonec i logické, protože celý program výzkumu byl velmi podrobný a zahrnoval celý profil letu i podrobné zkoumání aerodynamiky těchto specifických strojů.

Dne 29. listopadu vydala NASA oznámení o problémech s jedním ze tří gyroskopů Hubbleova teleskopu. Teleskop automaticky přešel do bezpečnostního režimu, všechny přístroje jsou stabilní a teleskop je obecně v dobrém stavu. Důvodem přechodu do bezpečnostního režimu byl jeden z gyroskopů, který začal poskytovat chybné údaje úhlových rychlostí pro orientaci celého teleskopu. Kvůli přechodu do bezpečnostního režimu jsou nyní vědecké operace pozastaveny a teleskop vyčkává na příkazy ze Země. Poprvé přešel teleskop do bezpečnostního režimu 19. listopadu, tehdy se podařilo operačnímu týmu situaci vyřešit a obnovit běžný provoz teleskopu. Nestabilní gyroskop ale způsobil další výpadek již 21. listopadu a po další obnově došlo ke stejné situaci opět 23. listopadu. Agentura v prohlášení uvedla, že inženýři problém studují, ale zatím neodhadli, kdy se vědecký provoz obnoví. Hubbleův teleskop může pracovat i s jedním gyroskopem, i když s určitou ztrátou produktivity, jako je nemožnost provádět některá pozorování sluneční soustavy. Hubbleův teleskop má celkově šest gyroskopů, které byly instalovány při poslední páté misi STS-125 s raketoplánem Atlantis, provedené v roce 2009. Od roku 2009 postupně přestala fungovat polovina z těchto gyroskopů. Problémy Hubbleova