Kluzák M2-F1 otevřel zcela novou kategorii létajících aparátů, které měly i potencionál být využity jako stroje, které se budou moct vrátit z vesmíru a kontrolovaně přistát. Samotný projekt M2-F1 vznikal tajnou cestou, protože neměl oficiální požehnání a ani financování. Myšlenka však byla silnější než překážky. Po tom, co byl úspěšně zvládnut letový program se začaly o projekt zajímat i oficiální místa a další odborníci. Osobou, která uvedla M2-F1 u oficialit NASA byl Paul Bikle, který vyjádřil svou důvěru v celou kategorii a doplnil, že i odborníci z Ames a Langley se velice zajímají o tzv. lifting bodies. Start M2-F1 znamenal i začínající zájem USAF o tuto kategorii, kterou jsme si již popsali v minulých dílech. Jen pro doplnění, v první fázi řešili odborníci USAF použití měnitelné geometrie a využití proudových motorů, které by pomohly s řízeným přistáním. Lifting bodies vše měnilo. Nyní, když byl projekt „venku“ mohlo dojít k jeho dalšímu rozvoji.

Společnost ABL Space Systems dostala od úřadu FAA potvrzení, že vyšetřování anomálie, která vedla 10. ledna letošního roku k nehodě prvního letu rakety RS1, bylo uzavřeno. K nehodě došlo 10,93 sekund po startu, když oheň v dutině ve spodní části rakety poškodil klíčové kabelové svazky, což vedlo ke kompletní ztrátě dodávek elektřiny. Všechny motory simultánně zhasly, jelikož jejich ventily ztratily přívod energie. Raketa proto ztratila tah a dopadla na startovní rampu kosmodromu Pacific Spaceport Complex na aljašském ostrově Kodiak, kde explodovala. Zdroj zmíněného ohně je dáván do souvislosti s příliš omezujícím držákem rakety a deflektorem planeme, což vedlo k recirkulaci spalin a přetížení tepelné ochrany spodní části rakety RS1.