Dnes, tedy v pátek 3. listopadu, nás firma SpaceX potěší dalším startem rakety Falcon 9 s družicemi Starlink v2 Mini. Ty stejně jako při minulých misích zamíří na oběžnou dráhu se sklonem 43° vůči rovníku, tedy do tzv. páté orbitální slupky konstelace Starlink. Pro tuto misi byl vybrán první stupeň s výrobním číslem B1058, který posune hranici znuvupoužitelnosti zase o kousek dál, jelikož poletí poosmnácté! O přistání se pokusí na mořské plošině A Shortfall Of Gravitas, která bude čekat v Atlantském oceánu přibližně 612 kilometrů od místa startu.

Bylo-nebylo, kdesi v souhvězdí Lva, za osmatřiceti parseky a dost možná ještě dál, žil jeden červený trpaslík. Na první pohled byl docela obyčejný, ale už na ten druhý… Ten pohled přišel v roce 2015, a „pozorovatelem“ byl kosmický teleskop Kepler. Protože jeho staré a revmatické gyroskopy mu již nedovolovaly upřeně pozorovat jeho oblíbené souhvězdí Labutě, kterému se věnoval v letech 2009 – 2013, poctil svou pozorností také Lva a našeho zatím bezejmenného trpaslíka. Zjistil, že každých třiatřicet dnů jej oběhne planeta. A náš trpaslík od těch dob sluje K2-18. (Rozumějte: „K“ jako „Kepler“ a „2“ prostě proto, že šlo o Keplerovu druhou, prodlouženou misi. Osmnáctka je už číslo pořadové.) Pokud byste si pro hvězdu našeho příběhu přáli nějaké epičtější jméno, můžete jí říkat také EPIC 201912552. Trpaslíkova planeta byla pokřtěna hezkým a poetickým jménem K2-18 b. („Béčko“ znamená, že jde o první planetu nalezenou v daném systému. Proč ne „áčko“, ptáte se? Inu, vedle hvězdy, byť by to byl trpaslík, je každá planeta jenom „béčko“, pokud to tedy není

Společná americko-francouzská družice SWOT (Surface Water and Ocean Topography posílá vědcům cenné údaje související s vodním živlem na Zemi včetně globálních informací o výškách mořské hladiny. Dnes si ukážeme vizualizaci těchto dat, která byla pořízena letos mezi 26. červencem a 16. srpnem. Družice SWOT je schopna měřit výšku hladin téměř všech pozemských vodních ploch, takže poskytuje nejdetailnější a zatím nejkomplexnější pohledy nejen na oceány, ale i jezera a řeky se sladkou vodou.

Již dvacátým dílem seriálu se zaměříme na další stroj ze skupiny vztlakových těles. V minulém díle jsme se věnovali hlavně prostředí a osobnostem NASA FRC (Flight Research Centre) působící na základně Edwards. Dnes se začneme zabývat prvním vztlakovým tělesem, které umetlo cestu dalším strojům své kategorie. Jeho vznik byl také netradiční, protože nevznikal na základě nějakého oficiálního nařízení, ale trochu bokem a tajně, protože byl financován z prostředků určených na údržbu zařízení FRC. Nebylo však jiné cesty, jelikož bylo potřeba přesvědčit vyšší vedení o smysluplnosti této kategorie. Jediné, co může spolehlivě přesvědčit vyšší vedení, je reálná ukázka takového stroje za letu. Vznik i první lety M2-F1 byly velmi zajímavé a dnes už asi nerealizovatelné. Ale zde se bavíme o době 60. let, kdy snad nic nebylo nemožné.