Dánský astronaut Andreas Mogensen vystoupí 12. října v 16:00 SELČ do volného kosmické prostoru, aby na vnější plášť stanice ISS nainstaloval novou kameru a připravil důležitý vědecký přístroj na budoucí modernizaci. Andreas, který nyní působí jakožto velitel dlouhodobé expedice, se do volného prostoru vydá s americkou kolegyní Loral O’Hara. Poté, co se dostatečně nadýchají čistého kyslíku a provedou cvičení za účelem odstranění dusíku z krve, proběhnou v modulu Quest zkoušky těsnosti a komunikace jejich skafandrů. Následně se dvojice vydá na vnější plášť stanice, aby se do stejného modulu po několika hodinách vrátila. Andreas se během výstupu postará o instalaci nové kamery s vysokým rozlišením, přičemž při této činnosti bude nohama připojen ke staničnímu manipulátoru Canadarm2. Vůbec poprvé při takové příležitosti nebude paži ovládat astronaut z paluby ISS, ale pozemní středisko. Pokud by nastal jakýkoliv problém, bude americká astronautka Jasmin Moghbeli připravena převzít nad manipulátorem kontrolu ze staničního ovládacího stanoviště. Nově instalovaná kamera poskytne pohledy na Zemi s vysokým rozlišením, čímž dojde k výraznému zlepšení oproti současné kameře, která je nainstalována na „spodní“ straně

V předchozím díle jsme probírali vztlakový letoun X-24A. Šlo vlastně o následníka úspěšného SV-5 vyvinutého v dílnách společnosti Martin Marietta. SV-5 byla velmi úspěšná aerodynamická konfigurace, která byla původně použita už v programu X-23 PRIME. Dále pak pokračovalo využití v programu X-24A, který měl za úkol ověřit možnosti pilotovaného letu s přistáním. Vztlakové těleso X-23 ověřilo návrat do atmosféry v rychlostním rozmezí Mach=24 až Mach=2, na které pak navázal kluzák X-24A, který létal do rychlosti M=2. Další otázka, která se začala okolo programu objevovat, byla o použití stroje s takovými parametry. Přece jen parametry a konfigurace dosahované X-24A v kombinaci s X-23 se nejlépe hodily k plnění úkolů, jako vynášení nákladů, lidí a družic na oběžnou dráhu Země. Podobně jako později s raketoplánem. Ale projekt X-24 spadal stále pod program START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests) a to znamenalo, že hlavní směr udávalo letectvo. USAF mělo zájem, aby se dokázala zvýšit flexibilita a praktický dolet vztlakového tělesa. Proto se začal rozvíjet další pokračovatel X-24A.

Další start Falconu 9 s další várkou družic Starlink. Tentokrát opět z rampy SLC-40 na Mysu Canaveral na Floridě, odkud by měl Falcon odstartovat ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách. Konkrétně v 04:45 našeho času. 22 družic, které budou vyneseny při tomto startu míří do tzv. páté orbitální slupky, která bude po dokončení obsahovat 2 500 družic. O přistání se první stupeň B1076, který byl zvolen pro tuto misi, pokusí na mořské plošině Just Read The Instructions, která bude čekat v Atlantiku. Pro tento konkrétní první stupeň se bude jednat o osmý start.

Start americké sondy Psyche je nyní naplánován na 12. října a inženýři nyní zjistili, že při její osmileté expedici s cílem prozkoumat kovovou planetku hrozí přehřívání jejích motorů. Řešení bude jednoduché a přitom účinné – sonda sníží výkon svého pohonného systému. Sondě za 1,2 miliardy dolarů zbývaly pouhé dva týdny do otevření startovního okna, když výsledky zkoušek záložního exempláře korekční trysky na testovacím stanovišti vykázaly teploty vyšší, než byly očekávané. Nejprve se inženýři z Jet Propulsion Laboratory domnívali, že se jedná o izolovaný problém související s testovacím stanovištěm, ale brzy se ukázalo, že se objevený problém týká i motorů instalovaných na Psyche.

Evropská sonda Hera dostala v technologickém středisku ESTEC jeden ze dvou fotovoltaických panelů. Sonda, jejíž velikost přirovnává ESA k dodávce, bude čerpat energii z dvojice fotovoltaických článků, přičemž každý z nich tvoří tři pole. O jejich výrobu se postarala italská firma Leonardo a švýcarská Beyond gravity. Jeden ze dvou pětimetrových panelů byl připojen v rámci provádění „zkoušek studeného vyklápění“, což je manuální rozkládací proces, který má prověřit, že panely sedí správně. Jelikož tyto panely byly navrženy pro fungování v prostředí mikrogravitace, musela je během zkoušky rozkládání podpírat speciální konstrukce.