Gravitační vlny předpověděl Albert Einstein v roce 1915, ale přímý důkaz jejich existence máme až od roku 1974 zásluhou Russella Hulse a Josepha Taylora. Na přímá pozorování jsme si ale museli počkat dokonce do roku 2015, kdy se podařil první záchyt detektorům LIGO. Od té doby se daří pozorovat gravitační vlny poměrně pravidelně. Až dosud jsme však mohli zaznamenat prakticky jen jeden typ gravitačních vln spojený se srážkami dvojic hmotných objektů jako jsou černé díry a neutronové hvězdy. Samo o sobě je určitě skvělé, že vůbec dokážeme gravitační vlny měřit, ale hodil by se nám i jiný způsob jejich záchytu. A ten se podařilo uvést do služby právě letos. Proto si dnes o nových výsledcích povíme více.

Dámy a pánové, udělali jste naší redakci ohromnou radost. Ačkoliv jsme v průběhu nominační fáze letošního ročníku Křišťálové lupy, ceny českého internetu, nikoho k hlasování nevybízeli (toto pravidlo ctíme každý rok), tak jste nám přesto sami od sebe poslali tolik hlasů, že to stačilo na postup do finále. Neuvěřitelné je, že jsme se do finálové fáze v kategorii Zájmové weby dostali již pošesté v řadě – a to vše díky Vám a Vašim hlasům, děkujeme! Stejně jako každý rok zkusíme ve finále chytnout šanci za pačesy a všechny Vás požádáme, zda byste nebyli tak laskaví a neudělili nám finálový hlas.

Už tuto neděli (24. září), po miliardách kilometrů procestovaných Sluneční soustavou, se k Zemi vrátí americká sonda OSIRIS-REx (Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, and Security–Regolith Explorer). Při svém průletu kolem naší planety uvolní návratové pouzdro obsahující vzorky kamínků, které představují původní materiál, ze kterého se zformovala naše Sluneční soustava. Sonda OSIRIS-REx tyto vzorky odebrala 20. října roku 2020 na planetce Bennu, která krouží okolo Slunce mezi oběžnými drahami Země a Marsu. Mise OSIRIS-REx je prvním americkým projektem, který odebral vzorky z planetky. Vědci věří, že cenný materiál otevře okno k výhledu 4,5 miliardy let do historie, kdy se naše Slunce i planety teprve formovaly.

Soubor integrovaných zkoušek pozemních systémů misi Artemis 2 má za sebou první test. Připomeňme, že tyto zkoušky prováděné na Kennedyho středisku souvisí s přípravami na první pilotovanou výpravu programu Artemis k Měsíci. Ve středu 20. září se posádka Reid Wiseman, Victor Glover, a Christina Koch z USA společně s Jeremy Hansenem z Kanady věnovala praktickým nácvikům postupů, které budou provádět v den startu. Cílem je připravit astronauty po všech stránkách na jejich cestu do vesmíru. Astronauti se probudili v pokojích určených pro posádku, které jsou součástí Neil Armstrong Operations and Checkouts building, načež si oblékli testovací verze skafandrů OCSS (Orion crew survival system), jejichž letové verze budou mít na sobě i při skutečném startu. Posádka poté usedla do nově pořízených elektromobilů, které je převezly na 14 kilometrů vzdálenou rampu 39B. V prvním vozidle seděli Reid Wiseman a Victor Glover, přičemž hned za nimi jel vůz s Christinou Koch a Jeremy Hansenem.

Program amerického letectva START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests) byl určen k výzkumu vztlakových těles, která budou schopná řízeného návratu z vesmíru. Za tímto účelem byly spuštěny programy ASSET a PRIME. V minulých dílech jsme se postupně věnovali každému z těchto strojů. Nyní se budeme věnovat dalšímu z pokračovatelů těchto projektů, a to projektu PILOT (Piloted Lowspeed Tests). Předchozí projekty se věnovaly hlavně proveditelnosti takového letu, tzn. volbě odolného materiálu pro tepelné namáhání, aerodynamice a aeroelasticitě během letu, přístrojovému vybavení a jeho precizní funkci a v neposlední řadě i řiditelnosti takového kluzáku. Už během vzniku projektu X-23 došlo k rozjezdu projektu PILOT. Nyní nastal čas na další úkol, kterým byl pilotovaný let takového stroje. Logickou otázkou totiž nyní bylo, jak dokáže člověk pilotovat takovýto stroj ve vysoké rychlosti.