V roce 1963 ukončil ministr obrany Robert McNamara program X-20 Dyna Soar a upřednostnil projekt MOL. Výzkum vztlakových hypersonických těles s možností operovat za hranicí zemské atmosféry přinášel mnoho technických otázek, které bylo třeba vyřešit. I při znalosti vlivu tzv. „tupého tvaru“ návratového tělesa na tepelné namáhání stroje bylo třeba provést i praktické zkoušky. Zkoušky se netýkaly jen samotného tvaru tělesa, ale i materiálů, které budou schopny odolat vysokým teplotám během návratu do atmosféry, mechaniky letu a navádění. Odpovědí na tyto otázky se staly projekty 1366 (Aerodynamics and Flight Mechanics) a 1368 (Structural Configuration Concepts for Aerospace Vehicles). Oba tyto projekty byly součástí programu 750A (Mechanics of Flight) v rámci Applied Research Program. Jednalo se tedy o zkušební stroje, které se vydají za hranice atmosféry a poté se vrátí, aby prokázaly vědecká měření nebo poukázaly na nové problémy. Právě tyto stroje měly přinášet užitečné informace už pro program X-20 a i když ten byl zrušen, jejich práce neskončila.

Data, která na Zemi poslala americká sonda InSight, která přestala fungovat vloni v prosinci, přinesla nové podrobnosti o tom, jak rychle se Mars otáčí a také, jak se kolébá. Abychom byli přesní, vědci mohli díky těmto údajům provést historicky nejpřesnější měření rotace Marsu. Vůbec poprvé se jim také podařilo zaznamenat, jak se planeta kolébá vlivem „šplouchání“ (opravdu v hodně velkých uvozovkách) jejího roztaveného kovového jádra. Jejich objevy, které byly podrobně rozpracovány v nedávném vydání vědeckého časopisu Nature, vychází právě z měření prováděných landerem InSight, který 4 roky pracoval na povrchu Marsu, než mu během nadstavbové mise došla elektrická energie.

Společnost Firefly aerospace dnes představila projekt, který má zajistit rozšíření jejích služeb na oběžné dráze. Jedná se o řadu vysoce mobilních a škálovatelných orbitálních prostředků Elytra, přičemž tento projekt byl dříve označován jako Space Utility Vehicle. Elytra má nabídnou robustnější řešení podle potřeb zákazníků z hlediska orbitální mobility, hostování nákladů, dopravy na určitou dráhu, či servisování i v cislunárním prostoru a dál. Po vypuštění na malé či středně silné raketě firmy Firefly bude Elytra schopna obstarat servis celého životního cyklu vládních či komerčních misí.

Na začátku června bylo oznámeno, že se start pilotované testovací mise lodi Starliner odkládá. NASA a Boeing tak reagovaly na výsledky společného zhodnocení příprav, ke kterému došlo na konci května. Bylo tedy jasné, že start neproběhne v původně plánovaném termínu okolo 21. července, ale konkrétní termín nikdo neznal. Zástupci NASA a Boeingu na telekonferenci pro novináře slíbili, že bližší informace poskytnou, jakmile bude něco k dispozici. Detaily jsme se dozvěděli 7. srpna, když ve 20:00 našeho času začala tisková konference, které se zúčastnili Steve Stich manažer NASA pro program CCP (Commercial Crew Program), Joel Montalbano, manažer NASA pro program stanice ISS a Mark Nappi, viceprezident a programový manažer projektu CST-100 Starliner z firmy Boeing.

V úterý 8. srpna nás čeká další start rakety Falcon 9 s družicemi Starlink. Start je v plánu na šestou hodinu ranní z rampy SLC-4E na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii. Stejně jako při přechozích startech se i tentokrát budou vynášet družice Starlink V2-mini. Jde o zmenšenou verzi Starlinků V2, které se budou vynášet pomocí Super Heavy Starship. Informace o počtu družic a prvním stupni zatím nebyly zveřejněny. O přistání se první stupeň pokusí na mořské plošině Of Course I Still Love You, která bude čekat přibližně 660 kilometrů od místa startu.

Psal se 6. srpen roku 2012, když mise Mars Science Laboratory tvořená novým vozítkem Curiosity oficiálně začala – zmíněný rover totiž úspěšně dosedl na povrch Marsu díky premiérovému použití inovativní metody zvané skycrane. Místo přistání roveru Curiosity bylo u úpatí hory Mount Sharp (oficiální název zní Aolis Mons) v kráteru Gale starém 3,5 miliardy let, ve kterém se mělo podle vědců nacházet dávné jezero. V průběhu dalších 11 let rover tento kráter pečlivě prozkoumal, když sbíral údaje o zdejším regolitu, formacích kamenů, počasí a mnoha dalších věcech. V září 2014 (po prozkoumání širšího okolí místa přistání nazvaného Aeolis Palus a dokončení osmikilometrového přesunu k úpatí Mount Sharp) začal rover Curiosity svou vyjížďku po svahu hory, která dominuje zdejší oblasti. Díky tomu mohl při své misi nasbírat důkazy pro vědecké objevy, které navždy změnily planetární výzkum i astrobiologii.