Konstrukce, na níž byla založena loď 3KA „Vostok“, byla neobyčejně vydařenou a životaschopnou platformou. Projektantům soustředěným kolem Konstantina Feoktistova v případě pilotované lodi a Jevgenije Rjazanova v případě rozvědné varianty stroje, se podařil doslova „majstrštyk“. Koncepce, kdy byl stroj vyvíjen paralelně pro různá použití, předznamenal dlouhou kariéru tohoto nevšedního aparátu. To, že ukončením programu pilotovaného programu Vostok a nepilotovaného programu první generace rozvědných družic Zenit nezmizely důvěrně známé rysy kulovité návratové kabiny a přístrojového úseku se dvěma komolými kužely coby poznávacím znamením ze scény, je dokladem inženýrské invence, jasnozřivosti a šťastné ruky při výběru tvaru, koncepce, charakteristik a výrobních nároků. A tak ještě dnes, dlouhá desetiletí poté, co název Vostok zmizel z každoročních soupisek startů, občas nad našimi hlavami létá družice, která je přímým potomkem onoho slavného prapředka, který otevřel lidstvu bránu k pohledům na rodnou planetu z vesmíru. A poté, co se pootevřely archivy, objevily se na denním světle také nikdy nerealizované plány, které měly Vostok povýšit na novou úroveň. Byť tyto plány zůstaly v drtivé většině pouze na papíře, nepostrádají ani dnes

Americké lunární vozítko VIPER (Volatiles Investigating Polar Exploration Rover) nedávno úspěšně dokončilo další kolo zevrubných testů. Při nich se ověřovalo, zda (případně jak) si první americký robotický lunární rover poradí se sjezdem z landeru Griffin od firmy Astrobotic na lunární povrch. Fáze samotného sjezdu trvající několik hodin, patří mezi nejkritičtější a nejsložitější částí celé stodenní mise roveru VIPER. I tento složitý sjezd ale může být ještě zkomplikován, pokud budou sjezdové rampy vinou nerovného terénu sklopeny do prudkého úhlu, případně pokud se nakloní.

Na odlehlém místě ve vesmíru poblíž jižního pólu Měsíce, leží pozůstatky modulu Čandraján-2. Memento o vzletných ambicích indického lunárního programu a obtížích s jejich dosažením už jen pohřbívá měsíční prach. Série Čandraján (Chandrayaan) má za sebou řadu úspěchu, ale ne vždy šlo vše podle představ. Pamětihodné je zejména neúspěšné přistání modulu Vikram s vozítkem na palubě. Ve výšce 2,1 km nad povrchem Měsíce v jižní oblasti došlo ke ztrátě spojení, které už se nepodařilo obnovit. Pozdější snímky NASA objevily nové krátery a tak je velmi pravděpodobné, že se lander na povrch dostal, ale větší než plánovanou rychlostí. Výsledkem byla částečně ztracená mise. Proč pouze částečně? Součástí byla totiž též sonda, která úspěšně do dnešních dnů krouží okolo našeho souputníka, byť nemáme k dispozici moc dat, která sbírá. Téměř ihned po neúspěšném přistání agentura ISRO oznámila, že se o výsadek pokusí znovu v rámci mise Čandraján-3. Čas utekl doslova jako voda a první startovací okno se otevírá už 14. července a potrvá do 25. července. Co tedy bude úkolem třetí indické výpravy k šedému světu, který

Dnes si posvítíme na systém, díky kterému může legendární Hubbleův teleskop provádět smysluplná vědecká pozorování. Řeč bude o systému PCS (Pointing Control Subsystem), tedy souboru vybavení, které se stará o přesnou orientaci HST a jeho precizní nasměrování k pozorovanému objektu. Dnes bude řeč o senzorech, které sledují, jak je Hubbleův kosmický dalekohled orientován v prostoru. Tyto údaje pak řídící počítač teleskopu využívá k případným korekcím, které vykonávají silové složky, ale o těch zatím ještě mluvit nebudeme.

Další týden utekl jako voda a za ním připlulo nové vydání pravidelného týdenního přehledu nejzajímavějších událostí kosmonautiky. Kosmotýdeník se tentokrát v hlavním tématu věnuje poslednímu startu nejsilnější evropské rakety Ariane 5, jejíž 27 úspěšných let služby si krátce zrekapitulujeme. V dalších tématech se budeme věnovat třeba nácviku vyzvednutí návratového pouzdra z mise OSIRIS-REx či aktuálnímu budování rampy na Boca Chica a přípravě na druhý orbitální let systému Super Heavy Starship. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Na zítřejší dopoledne je v plánu start rakety Falcon 9 s družicemi Starlink v2 Mini. Startovat se bude z floridské rampy SLC-40 a poletí se na dráhu s výškou 323 × 315 kilometrů a sklonem 43°vůči rovníku. SpaceX se rozhodla pro tuto misi využít první stupeň s označením B1058. Ten můžeme znát například z mise Demo-2, CRS-21, Transporter-1 a 3 a další. Tentokrát poletí již pošestnácté a pokoří tak současný rekord patnácti misí. O přistání se pokusí na mořské plošině Just Read The Instructions, která bude čekat zhruba 643 kilometrů od místa startu.

Rozhovor s Lukášem Krincvajem, projektovým manažerem firmy esc Aerospace, která momentálně pracuje na sondě LVICE², jež soutěží o realizaci v rámci projektu ESA a ministerstva dopravy ambiciózní projekty. Ten vybere jednu či dvě přihlášené mise z celkových sedmi, které jsou kompletně v režii českých firem a institucí a zajistí jejich realizaci. Sonda má plnit rozsáhlý vědecký program na oběžné dráze Měsíce a v meziplanetárním prostoru a taktéž má přinést nové zkušenosti akademickým pracovištím a firmám v českém kosmickém průmyslu. Její mise bude rozdělena do dvou částí, kdy na oběžné dráze Měsíce bude monitorovat sluneční vítr a sledovat jeho turbulence spolu s ionizujícím zářením a ve druhé části se přesune do libračních bodů L4 a L5 systému Země-Měsíc. Tam bude měřit koncentraci prachu v teoretizovaných Kordylewského oblacích.