Evropská sonda JUICE zaznamenala první data o magnetickém poli, která byla pořízena při rozkládání 10,6 metrů dlouhého ramene magnetometru. Sonda byla vypuštěná 14. dubna, přičemž v rámci fáze uvádění do provozu na ni v nejbližších měsících čeká vyklápění antén a ramen, ale i aktivace senzorů a vědeckých přístrojů, přičemž se vše bude pečlivě sledovat. Rameno magnetometru J-MAG bylo vyklopeno 21. dubna, když se sonda JUICE nacházela přibližně 1,7 milionu kilometrů od Země. Data z přístroje jasně ukazují, kdy k tomuto vyklopení došlo. Níže vložený graf ukazuje intenzitu magnetického pole ze dvou senzorů, které vytvořily červenou a tyrkysovou linku. Před vyklopením byly obě linky rovné, ale během vyklápění se začaly vlnit. Oba senzory se nachází na vzdálenějším konci ramene a dělí je vzdálenost zhruba 3 metry. Popisky OBS a IBS ukazují, zda jde o vnější (outboard = OBS), či vnitřní (inboard = IBS) senzory. To znamená, že senzory OBS jsou umístěny blíže ke konci ramene.

Pátý srpen 1961 se poznenáhlu přehoupl do šestého srpna a kazašská step si alespoň na pár hodin oddechla od ubíjejícího letního žáru. Teploty v těchto končinách mohou v létě pravidelně šplhat až přes čtyřicetistupňové hodnoty a vše je umocňováno čerstvým horkým větrem, jenž s sebou nese všudypronikající prach a písek. Ale z půlnoci ještě neuplynuly ani tři hodiny a rampa, na níž už od včerejšího dne stála raketa 8K78K s kosmickou lodí 3KA No4 na špici, začala ožívat mumrajem příslušníků bojového odřadu. V pět hodin místního času rozhodla Státní komise o zahájení tankování nosiče. V jeho průběhu se projevila jediná větší závada v rámci předstartovních příprav – u centrálního stupně se objevila netěsnost palivové instalace. Naštěstí se nejednalo o vážný problém a pod vedením Koroljovova náměstka Leonida Voskresenského se ji brzy podařilo odstranit. Obloha už byla modrá se zářícím slunečním kotoučem stoupajícím od východního obzoru, když úderem šesté hodiny v domku na ploščadce 2 do místnosti, kde spali kosmonauti, vstoupil Jevgenij Karpov. „Prospíte let,“ řekl s úsměvem, „je nádherné ráno!“ Titov s Nikolajevem byli okamžitě bdělí. Zejména prvně jmenovanému

Největší událostí dubnové kosmonautiky byl bezesporu start Super Heavy Starship. Věnuje se mu první reportáž těchto Vesmírných výzev. Dále nás čeká jedno evropské želízko v ohni a sice sonda JUICE, která se vydala směrem k Jupiteru. Pak se podíváme na bohužel neúspěšné přistání lunárního landeru HAKUTO-R. Následovat bude představení posádky mise Artemis II. Na ISS se uskutečnily dvě vesmírné procházky, jedna ruská a jedna americko-arabská. Další reportáže ukáží starty misí Tranche 0 L1, Intelsat 40e, O3b mPOWER, Transporter 7 a dvou Starlinků. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.

V den vydání tohoto článku uběhlo od prvního startu Super Heavy Starship, což je mimochodem nejsilnější, nejtěžší a největší raketa v historii lidstva, jedenáct dní a během této doby se objevila hromada spekulací a nepotvrzených informací týkajících se letu, a tak online schůzka Elona Muska s předplatiteli, na které oficiálně informoval o průběhu letu, problémech, stavu rampy atd. přišlo právě včas. Celá schůzka proběhla na platformě Twitter, kde se mohli připojit pouze předplatitelé. Mohli také pokládat dotazy, což je v současné chvíli vedlejší. Podstatné je, že máme spoustu nových potvrzených informací, a tak se na ně pojďme podívat.

Po několika odkladech bychom se mohli v noci na pondělí dočkat již šestého startu rakety Falcon Heavy, která by měla na geostacionární dráhu dopravit tři družice – primární náklad představuje komunikační družice Viasat 3 Americas. Bohužel je však náklad mířící na geostacionární dráhu natolik těžký, že raketa bude muset využít veškerý obsah svých nádrží k jeho urychlení. To znamená, že se SpaceX vůbec poprvé u Falconu Heavy nepokusí o záchranu ani jednoho stupně. Pokud Vám tedy nevadí start v hluboké noci, rádi vás přivítáme u našeho živě a česky komentovaného přenosu.

Tento týden mnozí ještě prožívali dozvuky letu první sestavy Super Heavy Starship, ale i tento týden byl napěchovaný významnými milníky. Kosmotýdeník vám opět shrne ty nejzajímavější kosmonautické události. V hlavním tématu se tentokrát vypravíme na Měsíc, kde na palubě korejské sondy Danuri pořizuje snímky šikovná kamera ShadowCam, aby připravila data pro přistání posádky mise Artemis III. V dalších tématech se podíváme na neúspěch mise HAKUTO-R či první EVA astronauta ze Spojených arabských emirátů. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

V průběhu 70. let 20. století byl projekt Velkého kosmického dalekohledu LST několikrát revidován. Vzhledem k postupnému bobtnání nákladů na jeho vývoj bylo rozhodnuto o zmenšení průměru jeho primárního zrcadla a vyškrtnuty byly i náročné servisní mise, při kterých by se dalekohled vracel na Zemi. Změn však bylo mnohem více – přibylo systémů, které je možné opravovat na oběžné dráze, a změnil se i počet vědeckých přístrojů. Projekt LST se tak stále více přibližoval designu, který známe u Hubbleova teleskopu.

Minule jsme dopodrobna rozebrali základní informace kolem černých děr. Řekli jsme si něco o jejich vzniku, budoucnosti, fyzikálních vlastnostech, možnostech studia i historii výzkumu. Z této kategorie fascinujících objektů se ovšem jedna přece jen trochu vymyká. Jsou to tzv. supermasivní černé díry, objekty o hmotnostech milionkrát či dokonce miliardkrát vyšší než má Slunce. Tyto černé díry najdeme uprostřed všech slušných galaxií, ta naše nepatří mezi výjimky. Také na ni se dnes podíváme, nejprve si ale stručně zopakujme, jaké druhy černých děr vlastně rozlišujeme.