Za pouhých deset měsíců od rozhodnutí došlo k přestavbě kluzáku X-24A na další vývojovou etapu X-24B. Systémově se oba stroje od sebe moc nelišily, ale vnějším tvarem se jednalo o diametrálně jiné stroje. X-24B byl další vývojový stupeň, který měl ukázat možnosti větších doletů a zvýšení poměru vztlak/odpor. Všechny poznatky získané v rámci celého programu PILOT (Piloted Lowspeed Tests) budou nakonec zúročeny v budoucí legendě pilotované kosmonautiky. V minulém díle jsme se věnovali především konstrukční části X-24B a nyní se podíváme na letovou část projektu a jeho přínos. Tímto dílem dovršíme období strávené s projekty USAF a otočíme se k agentuře NASA, která se také zabývala oblastí vztlakových těles schopných provozu na orbitě. Snahy NASA i USAF se postupem času spojily, a to právě v projektu X-24B, který je společně s dalšími stroji tak trochu v pozadí historie o raketoplánu.

Vytvoření stereoskopických snímků planetky Bennu nebylo součástí původního plánu, ale když hlavní vědecký pracovník mise OSIRIS-REx, Dante Lauretta, přizval Claudii Manzoni a Briana Maye, aby se přidali k vědeckému týmu, dostali za úkol hledat v rozsáhlém archivu vizuálních dat, která u planetky Bennu pořídila sonda, různé možnosti ke stereoskopickým obrázkům. V rámci této práce dvojice hledala páry snímků povrchu planetky Bennu, které byly vůči sobě lehce posunuté. Tento rozdíl nemůže být jen tak ledajaký. Aby mohly být obrázky prohlíženy stereoskopicky, tedy trojrozměrně, musí být pořízeny ve správné vzdálenosti od sebe. Jinak nebude mít pozorovatel ten správný dojem hloubky a reality.

Psal se 15. říjen roku 2003, když z kosmodromu Jiuquan v poušti Gobi v čínské provincii Gansu odstartovala raketa Dlouhý pochod 2F. Pod jejím aerodynamickým krytem se ukrývala kosmická loď Shenzhou 5 a v jejích útrobách ležel kosmonaut Yang Liwei. Šlo o misi mimořádného významu, jelikož šlo o počátek čínského pilotovaného kosmického programu. Při této misi vypustila Čína poprvé člověka do vesmíru. Od té chvíle už uplynulo 20 let, během kterých se čínské ambice stát se významným hráčem na globálním poli ještě zvýraznily. Čína dokázala vynést orbitální stanice, sondu k Marsu a na obzoru se již rýsují obrysy pilotovaného lunárního programu.

Několik týdnů trvající období, kdy rakety Falcon vynášely družice Starlink povětšinou mezi druhou a šestou hodinou ráno, způsobilo, že dnes můžeme za relativně dobrý čas považovat i start 40 minut před půlnocí. Jeden takový se připravuje právě na noc z dneška na zítřek. Falcon 9 by měl ve 23:20 našeho času odstartovat z rampy SLC-40 na misi Starlink 6-23. Na palubě bude opět 22 družic Starlink druhé generace mini a těšit se můžeme i na 16. použití prvního stupně rakety. Také tentokrát bude pro všechny zájemce připraven přímý přenos doplněný o český komentář.

Mnoho lidí po celém světě trpí nějakou formou podvýživy a proto je nezbytné, aby základní plodiny jako je rýže, sója, či pšenice, byly co možná nejvýživnější. Výzkum financiovaný Evropskou kosmickou agenturou ukazuje, že data z evropského programu Sentinel-2 a italské mise Prism by mohla být využita k monitorování nutričního obsahu základních plodin. To by mohlo (kromě jiného) pomoci třeba farmářům zvolit odpovídající postupy ke zvýšení kvality produkovaných rostlin ještě v době jejich růstu.

Ještě před pár dny byl harmonogram výstupů do volného kosmického prostoru ze stanice ISS jasně daný. 12. října měli kosmickou vycházku vykonat Andreas Mogensen a Loral O’Hara a 20. října měl následovat další výstup do volného prostoru. Říjnové vycházky z ISS měl uzavřít ruský výstup na konci měsíce. Jenže únik chladicího média z modulu Nauka, ke kterému došlo 9. října, způsobil rošádu těchto plánů. NASA oznámila odklad západních výstupů, přičemž Rusové Oleg Kononěnko a Nikolaj Čub se měli 26. října zaměřit právě na radiátor RTOd, ze kterého chladivo uniklo. Nyní je jasnější i osud západních výstupů.

Až se lidé vrátí na povrch Měsíce, bude na ně čekat hodně práce. Proto se dá očekávat, že spíše budou po povrchu jezdit než chodit. Jenže otáčející se kola vozítek víří nepříjemný regolit a proto se inženýři už teď zabývají tím, jak by se daly na Měsíci postavit nějaké upravené cesty. Odborníci z Evropské kosmické agentury nyní v prestižním časopise Nature Scientific Reports vydali zprávu, která shrnuje jejich poznatky. Experti v rámci probíhající studie testovali možnosti výroby vhodných povrchů s využitím silného laseru, který tavil simulovaný lunární regolit.