Po čtyřech letech od představení konceptu ambiciózních projektů, vytvořeném na Ministerstvu dopravy společně s ESA, konečně známe dvojici misí, které se dočkají své realizace. Ambiciózní projekty byly schváleny vládou v roce 2019 v rámci Národního kosmického plánu a pro Českou republiku se od samého začátku jedná o doposud naprosto jedinečnou příležitost. Český kosmický průmysl neustále roste a vznikají zde čím dál tím zajímavější projekty s vysokou přidanou hodnotou. Důkazem mohou být i koncepty, které byly přihlášeny právě do ambiciozních projektů. Ukazuje se tak, že úzká spolupráce jednotlivých firem v našem průmyslu spolu s akademickými pracovištěmi je schopna vygenerovat skutečně komplexní mise s unikátním vědeckým programem, a to nejen v rámci Česka, ale z globálního hlediska.

O tom, že firma SpaceX neustále navyšuje startovní tempo svých startů, asi není potřeba dlouze diskutovat. Tento dojem všech, kteří sledují kosmonautiku, je jednoznačně podpořen čísly. Vždyť jen za září jsme byli svědky devíti startů raket Falcon 9 a v noci na zítřek bychom se mohli dočkat desátého. To jsme tu ještě neměli. Devět startů v jednom kalendářním měsíci už SpaceX zvládla letos v květnu, ale dvouciferný počet startů v jednom měsíci jsme ještě u SpaceX neviděli. Také tentokrát budou náklad tvořit družice Starlink 2. generace mini, které budou po celém světě zajišťovat vysokorychlostní připojení k internetu. Také tentokrát vychází start pro Evropany na noční hodiny, ale i přesto věříme, že se s Vámi setkáme v rámci živě a česky komentovaného přenosu.

Vědci jsou nyní o krůček blíž ke vzorkům z planetky Bennu, které nasbírala sonda OSIRIS-Rex. Poté co byl přistávací modul dopraven do Johnsonova střediska v Houstonu v Texasu, proběhlo jeho postupné rozebírání. Aktuálně bylo odklopeno i víko kontejneru, kde se nachází odběrný mechanismus TAGSAM (Touch and Go Sample Acquisition Mechanism). Jak uvedl na síti X profesor Paul Byrne, vědci doslova vydechli úžasem, když viděli, že už samotné víko je uvnitř pokryto jemným prachem tmavé barvy.

Dne 17. dubna 1969 se odpoutává od nosného letounu NB-52 netradiční kluzák. Na jeho palubě se nachází pilot Jerauld R. Gentry, který povede svůj stroj k přistání na dně vyschlého jezera u Edwardsovy letecké základny. Na jiných základnách by kluzák X-24A mohl působit jako z říše sci-fi, ale na Edwardsově základně už byli zvyklí na ledacos. Přece jen to byl domov i Test Pilot School pod velením slavného Chucka Yeagera a na základně se stále zkoušely nové stroje. Své letové zkoušky si zde odlétaly i letouny z kategorie vztlakových těles, ať už z dílny NASA nebo USAF. NASA i USAF navíc uzavřely společné memorandum o spolupráci v této oblasti a jejich vývojové snahy se postupně propojovaly. Prostřednictvím projektu X-24 nám také vrcholil celý program START (Spacecraft Technology and Advanced Reentry Tests), se kterým zde trávíme již nějaký čas.

Týmy na Michoud Assembly Facility u New Orleans provedly strukturální usazení všech čtyř raketových motorů do centrálního stupně rakety SLS určen pro misi Artemis 2. Tento letový test bude první pilotovanou výpravou realizovanou v rámci programu Artemis. První z motorů technici nainstalovali 11. září, druhý následoval hned 15. září, třetí motor 19. září a poslední dokonce rovnou 20. září. Zástupci NASA, Aerojet Rocketdyne, L3 Harris Technologies i Boeingu se nyní zaměří na komplexní úkoly, které souvisí s kompletních připojením motorů ke stupni a integraci pohonných a elektrických systémů v rámci celé struktury.

Zhruba jen třetinu času, který by potřebovaly ostatní americké marsovské rovery, trvalo vozítku Perseverance, než si našlo cestu zhruba půl kilometru širokým polem balvanů. Ačkoliv plánovači mise vybírají obecnou cestu vozítka, rover Perseverance zvládl sám identifikovat přesnější trajektorii průjezdu tímto polem, které dostalo přezdívku „Snowdrift Peak“. Využilo k tomu AutoNav, systém pro autonomní řízení, který pomáhá zkrátit dobu přejezdu mezi vědecky atraktivními lokalitami. Perseverance již má na svém kontě několik rychlostních rekordů mezi marsovskými rovery. Schopnosti systému AutoNav byly podrobněji představeny v článku, který v červenci vyšel v odborném časopise Science Robotics.

Tři muži, kteří před více než rokem odstartovali v lodi Sojuz MS-22 na Mezinárodní kosmickou stanici, měli na ní strávit klasický půlrok (plus minus pár týdnů). Jenže když z jich lodi v prosinci unikla část chladicího média, musely se plány změnit. Sojuz MS-22 nebyl vyhodnocen jako bezpečný pro návrat, ke stanici byl vypraven Sojuz MS-23 bez posádky a právě v této lodi se nyní Sergej Prokopjev, Dmitrij Petělin a Frank Rubio vrátí na Zemi. A budou se vracet jako rekordmani – zatím ještě žádný člověk nestrávil na Mezinárodní kosmické stanici více času. Do rekordu Valerije Poljakova ze stanice Mir jim sice ještě pár měsíců chybí, ale na ISS jejich mise nemá konkurenci. A Frank Rubio má na svém kontě ještě americký rekord v délce nonstop pobytu na oběžné dráze. V tomto článku naleznete přímý přenos z přistání Sojuzu MS-23, ke kterému by mělo dojít ve středu 27. září okolo 13:17 SELČ v kazašské stepi.