Oběžná dráha evropské družice Aeolus určené k měření větru se začne již brzy snižovat, což v důsledku povede k jejímu ohnivému zániku v atmosféře. Agentura ESA se nyní snaží naplánovat celý postup tak, aby z hlediska bezpečnosti výrazně překonal mezinárodní standardy a agentura ESA se dostala na vrchol v oboru bezpečného fungování v kosmickém prostoru. Samotná družice Aeolus vážící 1360 kilogramů již překonala svou plánovanou životnost. V jejích nádržích už zbývá jen velmi málo pohonných látek, ale i tohle malé množství bude stačit pro závěrečné manévry, které operátoři naplánují tak, aby se Aeolus dostal řízeně do atmosféry, kde zanikne. Experti se budou snažit navést družici k zániku nad oceánem, což ještě více sníží už tak hodně malou pravděpodobnost, že by nespálené úlomky mohly při dopadu na Zemi někomu ublížit. Sama agentura ESA tvrdí, že půjde o první asistovaný zánik svého druhu, který bude i ukázkou zodpovědného přístupu k eliminaci stále většího problému kosmické tříště a neřízených vstupů do atmosféry.

Odborníci z NASA pokračují v řešení momentálně nedostatečně výkonného pohonného systému CubeSatu Lunar Flashlight. Podařilo se jim vypracovat metodu, s jejíž pomocí byl jeden ze čtyř palubních raketových motorů doveden do stavu, kdy poskytuje více tahu. Malá družice však bude v dalších dnech potřebovat více tahu (který navíc bude muset být stabilnější), aby mohla dosáhnout plánované oběžné dráhy. Novou metodu vypracovali experti z Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii, Georgia Tech a Marshallova střediska v alabamském Huntsville. Nový postup má za cíl vyčistit potrubí pohonného systému od předpokládaných překážek.

Sovětská propaganda vždy ukazovala jen ty pozitivní stránky života v Sovětském svazu. Na veřejnost se tak téměř nikdy nedostaly poloprázdné pulty obchodů, úroveň občanské vybavenosti v porovnání se západním světem, nekoncepčnost vedení ve všech oblastech jak v civilní, tak vojenské sféře. Navenek Sovětský svaz ukazoval fasádu jednoty, dostatku a promyšlených kroků směřujících k lepším zítřkům. O nedostatku běžného zboží se mohl přesvědčit každý sovětský občan, o zmatených krocích „věrchušky“ a často nesmyslných rozhodnutích však vědělo jen pár zasvěcených. A výjimkou nebyl ani kosmický program. Pro pozorovatele zvenčí se mohlo v roce 1961 zdát, že program Vostok postupuje podle jasně daného scénáře, kdy každý další let je kulminací mnohaměsíčního intelektuálního úsilí odborníků. Onen pozorovatel by asi byl překvapen skutečným stavem věcí. Každý další let byl ve skutečnosti výsledkem často velmi tvrdých sporů mezi různými skupinami a, jak již bylo řečeno v souvislosti s letem Germana Titova, nejednou sloužily coby politická páka. Tato improvizace se stala jakousi „značkou“ sovětského kosmického programu a jen velmi těžce a dlouho se jí odpovědní činitelé zbavovali. Na druhou stranu je však nutno uznat, že výsledky se dostavovaly a minimálně první dva

Když 4. srpna loňského roku odstartovala z kosmodromu Ťiou-čchüan raketa CZ-2F/T, dopravila na oběžnou dráhu bezpilotní miniraketoplán Chongfu Shiyong Shiyan Hangtian Qi 2 (Čchung-fu Š‘-jung Š‘-jen Chang-tchien Čchi). Na konci srpna pak stroj upravil svou oběžnou dráhu na téměř kruhovou ve výšce 600 kilometrů. Nyní jeho mise skončila. V noci na dnešek se malý okřídlený stroj vrátil na pevnou zemi, když dosedl na základnu Lop-nur (Lobnor) v čínské autonomní oblasti Xinjiang (Sin-ťiang). Na oběžné dráze tedy strávil 276 dní a 8 hodin. Vzhledem k vysokému stupni utajení, které celý projekt provází (záběry ze startu byly zveřejněny až se značným zpožděním) asi nikoho nepřekvapí, že oficiální snímky chybí i z přistání.

Nejsme tak vysoko jako družice, ale skutečnost, že jsme tam nahoře, dvacet a více kilometrů nad Zemí, znamená, že naše senzory mohou napodobit to, co vidí družice. Pohybujeme se blíže vesmíru, a tak naše senzory mohou simulovat to, co by dělala družice, i když je mnohem výš než my, navíc družici nemůžete vždy dostat na požadovanou pozici. Můžeme nést senzory, které jsou stále ve vývoji a získat tak přehled o jejich funkci v podmínkách bližších vesmíru. Lety v takovýchto podmínkách zanechávají v člověku mnoho dojmů a vzpomínek, které lze jen těžko spočítat. Jednou nás vědci poslali pronásledovat ty největší a nejsilnější bouřky, které našli a to znamenalo mnohdy vzlety ve dvě, tři ráno, nebo dokonce už ve 21:30 večer s letem po celou noc. Když potom voláte řízení letového provozu stylem: NASA 809, jsem na trase severovýchodním Texasem, lovit bouřky a má trasa bude jen přes bouře. Řízení letového provozu to samozřejmě povolí, ale všichni piloti aerolinek v okolí si asi říkají – Kdo je ten chlap?

Když 12. června loňského roku startovala z Floridy Rocket 3.3 s první dvojicí družic TROPICS, nikdo nevěděl, že půjde i o její poslední start. Raketa totiž nenavázala na předešlou úspěšnou misi a selhala. Zatímco provoz Rocket 3 byl po této nehodě ukončen, NASA začala řešit, co udělá se zbylými dvěma dvojicemi družic TROPICS, které měly původně také vynášet rakety firmy Astra space. Pomocnou ruku nakonec podala firma Rocket Lab a tak nás nyní čeká pokus o vypuštění druhé dvojice družic TROPICS, která snad již konečně dosáhne oběžné dráhy, aby mohla sledovat tropické bouře a hurikány. Pokud Vám tedy nevadí velmi brzký čas startu (3:00 SELČ), rádi Vás pozveme ke sledování našeho přímého přenosu.

Co přinesl právě uplynulý týden v kosmonautice? To vám opět shrne Kosmotýdeník, který se zaměří na ty nejzajímavější kosmonautické události posledních sedmi dní. Hlavní zpráva se bude tentokrát týkat České republiky, která se zařadila k prestižnímu klubu signatářů dohody Artemis accords, která českému průmyslu a českým vědcům umožní se podílet nejen na programu Artemis, ale otevírá také možnosti pro budoucí rozsáhlejší výzkum vesmíru. V dalších zprávách se zaměříme na dvě kosmické vycházky z Mezinárodní kosmické stanice, přeparkování lodi Crew Dragon, anebo na krásné záběry návratu aerodynamického krytu skrz atmosféru Země. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Ačkoliv většina lidí má legendární Hubbleův kosmický dalekohled spojený s NASA a americkými raketoplány, faktem je, že na jeho vývoji, stavbě a provozu se nezanedbatelnou měrou podíleli také experti z Evropské kosmické agentury ESA. Dnešní díl Vesmírné techniky z minisérie věnované Hubbleovu teleskopu, se proto zaměří právě na evropský podíl v celém projektu s hlavním důrazem na kameru FOC (Faint Object Camera).

S tím, jak se NASA připravuje na výpravy astronautů k Měsíci v rámci misí Artemis, je potřeba stále větší pozornost věnovat jednomu z hlavních cílů celého programu – založení dlouhodobé lidské přítomnosti na povrchu Měsíce. Zdroje, jako je kyslík, budou v takovém případě tvořit základní kámen snažení, které z této vize učiní realitu. Jistě každého napadne využití kyslíku k dýchání astronautů, ale kromě toho může tento prvek posloužit i jako součást pohonných systémů dopravních prostředků. Zkrátka a dobře, s jeho pomocí budou moci budoucí průzkumníci na Měsíci zůstat déle a vydat se dál.