Od ledna 2021 provedla Firma SpaceX již šest misí z programu Transporter, který se zaměřuje na sdílené starty desítek malých družic. Ve všech šesti zmíněných případech startovaly rakety Falcon z rampy číslo 40 na Cape Canaveral Space Force Station. Nyní však finišují přípravy na start mise Transporter-7, která má v úterý dopoledne vzlétnout z rampy SLC-4E na Vandenbergově základně v Kalifornii. Podesáté použitý první stupeň se navíc pokusí o návrat na místo startu a následné přistání na betonové ploše LZ-4.

Rozhodnout se poslat sondu k Jupiteru nebylo zase až tak těžké. Jde o největší planetu Sluneční soustavy, která díky svému velkému počtu měsíců tak trochu připomíná zmenšenou Sluneční soustavu. Tři z těchto zmíněných měsíců navíc mohou pod svými ledovými povrchy ukrývat oceány kapalné vody. Jenže poté přišla ryze praktická otázka: „Jak vlastně složíme misi, která se tam má vypravit?“ Právě v této fázi dostal tým připravující sondu JUICE neocenitelnou pomoc od direktoriátu Evropské kosmické agentury pro technologie, strojírenství a kvalitu. Odborníci pak společně vyřešili celou řadu technických výzev, které mohly ohrozit tuto evropskou výpravu ke králi planet.

5. května 2021. Pokud dění na základně Starbase v Boca Chica sledujete delší dobu, tak si toto datum jistě dobře pamatuje. Den, kdy odstartovala Starship SN-15 a vůbec poprvé dokázala po celé řadě pokusů úspěšně přistát. To byl také poslední den, kdy jsme viděli nějaký letový test Starship. Po tomto úspěchu se SpaceX rozhodla utnout testovací lety a plně se soustředit na první orbitální test. Za dva roky, co se SpaceX intenzivně nevěnovala letovým zkouškám, od základu vybudovala orbitální rampu se vším podpůrným vybavením, vyvinula několik nových generací Superheavy i Starship a mimo jiné i motorů Raptor atd. Čekání bylo dlouhé, ale nyní se již opravdu dostáváme do cílové rovinky.

Týden se s týdnem sešel a máme tu další čerstvé vydání pravidelného přehledu těch nejzajímavějších informací, které v kosmonautice přineslo uplynulých sedm dní. V hlavním tématu Kosmotýdeníku se tentokrát podíváme na dva starty nových čínských raket, které oba dopadly úspěšně. V dalším velkém tématu si představíme šest inovativních konceptů vysoce pokročilých technologií, které podpořila NASA. Nevynecháme ani krásný snímek Uranu od JWST anebo další let vrtulníčku Ingenuity. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Návrh teleskopu LST (Large Space Telescope) se v roce 1972 dočkal dokončení vývojové fáze A, která představila předběžný design dalekohledu, časový a finanční plán jeho stavby a identifikovala také nutné kritické technologie. Projekt LST položil základy, na kterých později vznikl legendární Hubbleův teleskop – kromě rozměrů se oba projekty podobaly i preferovaným použitím amerického raketoplánu, který neměl sloužit jen pro vynesení teleskopu, ale i pro jeho opravy a modernizační úpravy. U LST se však analyzovaly také možnosti záložního řešení v podobě vynesení nosnou raketou Titan 3E.

Po mírné odmlce v rámci tohoto seriálu jsme zpět a přinášíme Vám v pořadí již druhý díl Světa startupů. Jak už název napovídá, tento seriál se věnuje jednomu specifickému segmentu kosmického průmyslu. Jsou jím soukromé firmy, které se vyznačují inovativními, nekonvenčními postupy a počet jejich zaměstnanců zpravidla nebývá vysoký. To jim umožňuje rychle se adaptovat na změny a efektivně řešit nastalé problémy, což jim oproti velkým firmám poskytuje výhodu. Jsou tak schopné sami, nebo ve spojení s ostatními měnit zaběhlé postupy a v konečném důsledku celý trh. To vede k inovacím napříč celým průmyslem a velkým zpřístupněním komerčním zákazníkům. Tento seriál o podobných firmách informuje, vypichuje ty nejzajímavější a shrnuje jejich činnost.

Po měsících zkoušek na „falešné“ sondě JUICE se týmy z řídícího střediska agentury ESA v německém Darmstadtu spojily se skutečným hardwarem. Vůbec poprvé tak inženýři kontaktovali sondu, která sedí pod aerodynamickým krytem Ariane 5, aby provedli zkoušku síťového odpočtu. V rámci této zkoušky řídící centrum spojilo různé partnery a prvky mise pro závěrečný plně integrovaný test před startem. Včera tak do střediska kosmických operací ESA proudily signály z JUICE prostřednictvím kabelů, které budou odpojeny v okamžiku před startem, s čímž asistovali partneři mise Airbus a Arianespace.

Poslední díl seriálu Aktuality o Starship vyšel na našem webu už 16. ledna. Od té doby se toho hodně událo a je tak nejvyšší čas si dění zrekapitulovat. Událostí, které je potřeba probrat, je opravdu hodně. V lednu jsme se dočkali vůbec prvního WDR testu celé sestavy, kapalným metanem a kapalným kyslíkem byly naplněny nádrže Superheavy i Starship a nejen to. Byla tím odzkoušena celá sekvence odpočtu, která skončila aktivací systému FireX pod startovním stolem. V únoru se zaměříme na další velký milník, kterým byl statický zážeh všech třiatřiceti motorů na Superheavy. Dále se podíváme na práci kolem dodělávání startovní rampy, a nakonec se konečně dozvíte odpověď na otázku, kterou si všichni klademe už dva roky a tou je, kdy se dočkáme prvního orbitálního testu Superheavy Starship. Jelikož nám chybí pokrýt dění za téměř čtyři měsíce místo jednoho, doporučuji, abyste si vyhradili trochu více času. Nyní už ale opravdu nebudu nic zdržovat a můžeme začít.

Zítra ráno nás čeká start Falconu 9 s telekomunikační družicí Intelsat 40e. Za výrobu družice na platformě SSL-1300 je zodpovědná firma Maxar. Zajímavost je, že NASA uzavřela s firmou Maxar dohodu, že na jedné z komerčních družic bude umístěn přístroj TEMPO. Ten je určen především pro měření aerosolů, oxidu siřičitého, ozónu a dalších plynů v atmosféře nad Spojenými státy, Kanadou a Mexikem. Družice bude umístěna nad 91° západní délky, díky čemuž bude mít skvělý výhled na zmíněné oblasti. První stupeň, který poletí po čtvrté, se pokusí o přistání na mořské plošině A Shortfall Of Gravitas, která bude čekat v Atlantiku.

Nosná raketa Saturn I se nezapsala do historie tak významně jako její nástupce Saturn IB nebo dokonce největší člen rodiny, Saturn V. Své místo (nejen) v programu Apollo ovšem má. Už proto, že svým pozdějším (a slavnějším) nástupcům vydláždila cestu. Do dnešních dnů se dochovaly pouze dvě rakety Saturn I, obě jsou v Hunstville a dělí je od sebe jen pár kilometrů. Tento text velmi volně navazuje na články Saturn IB, který se definitivně loučí publikovaný (Kosmonautix, pátek 3. února 2023) a Saturn IB, který se podařilo (zatím) zachránit (Kosmonatix, 27. února 2023). Saturn I je z celé rodiny raket Saturn nejméně známý a nejvíce přehlížený. Přitom šlo nejen o prvního „rodinného příslušníka“, ale i první americký kosmický nosič vyvinutý pouze k civilním účelům. Jeho historie je přitom složitá a propletená a kdo by se jí chtěl zabývat opravdu podrobně, nechť vezme do ruky vynikající knihu Davida Bakera pojmenovanou výstižně Saturn I/IB rocket.