V minulém dílu jsme za náhledovou fotografii vybrali neletovou maketu obytného a logistického modulu HALO, v níž budou astronauti v Johnsonově vesmírném středisku trénovat v rámci příprav na pobyt a práci v budoucí kosmické stanici Gateway na oběžné dráze Měsíce. Na dnešní náhledové fotografii je letový exemplář modulu HALO v Turíně, na který se přijela podívat Anthea Comellini ze záložního týmu nových astronautů ESA. Na fotografii je sekce se dvěma bočními dokovacími uzly svařována s konstrukční podsestavou C1. Součástí podsestavy C1 je dokovací uzel umístěný v ose modulu. Další dvě podsestavy budou přivařeny z druhé strany sekce s bočními uzly.

Ještě před pár hodinami slibovali meteorologové jen padesátiprocentní pravděpodobnost dobrých podmínek pro start Falconu 9 na misi CRS-27. Nová předpověď je však již mnohem optimističtější a počítá s osmdesátiprocentní pravděpodobností dobrého počasí. Falcon 9 s posedmé použitým prvním stupněm má na oběžnou dráhu dopravit nákladní loď Dragon 2, jejíž kabina bude použita potřetí. Tato loď dopraví na Mezinárodní kosmickou stanici zásoby a zůstane zde připojena zhruba po dobu jednoho měsíce. Start je momentálně plánován na 15. března v 1:30 našeho času a my Vám jej zprostředkujeme formou živě a česky komentovaného přenosu.

Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina je dnes respektovanou organizací, jednou z mála svého druhu na světě. Od počátku šedesátých let minulého století se specializuje, jak název napovídá, na všestrannou přípravu kosmonautů na jejich neobvyklou práci. Středisko bylo založeno, ještě coby anonymní vojenský útvar 26266, vládním nařízením ze dne 11. ledna 1960. Velitelem nově zřízené organizace se stal vojenský lékař Jevgenij Karpov, který měl zprvu k ruce 250-členný ansámbl. V té době ještě vlastně nikdo nevěděl, jakým způsobem by měl výcvik probíhat a vše se tvořilo za provozu. Ke cti zúčastněných nutno podotknout, že koncepce, kterou Karpov a spol. zavedli, se osvědčila a kosmonauti byli na své první pionýrské mise připraveni velmi dobře. Dvacítka mladých mužů byla podrobena všestranné přípravě, která zahrnovala teoretické i praktické předměty a také speciální testy na nejrůznějších „mučících nástrojích“…

Dnes v 0:13 našeho času odstartovala z rampy 200/39 na kosmodromu Bajkonur raketa Proton-M. Jejím nákladem byla družice, která se označuje buďto Luč-5X nebo Olimp-K-2. Družicová série Olimp-K sdružuje geostacionární družice postavené za účelem armádních a zpravodajských činností. Tyto družice provozuje ruské ministerstvo obrany společně s ruskou zpravodajskou agenturou FSB. Ačkoliv účel těchto družic nebyl oficiálně upřesněn, obecně se předpokládá, že slouží dvojím způsobem. Prvním je provádění signálového zpravodajství (SIGINT) a druhým je zajištění zabezpečených komunikačních linek pro vládní použití.

Když se v neděli 26. února v bezpilotním režimu připojila k ISS kosmická loď Sojuz MS-23, zdálo se, že příběh úniku chladící kapaliny z lodí Sojuz MS-22 a Progres MS-21 šťastně končí. Průběžně zveřejňované oficiální komentáře mluvily o srážce s mikrometeoridem nebo kosmickou tříští jako o příčině nehody, Sergej Prokopjev, Dmitrij Petělin a Francisco Rubio získali bezpečnou loď pro návrat na Zem. To samozřejmě neznamená vyřešení všech dopadů, které tato havárie na provoz ISS má. Ty pominou až s návratem rotace posádek Sojuzů ke standardní půlroční frekvenci v září letošního roku. Bezprostřední ohrožení se však zdálo zažehnáno. S faktem, že vzduchoprázdno není tak úplně prázdné, umí kosmonautika žít.

Hubbleův kosmický dalekohled je dnes právem považován za jednu z ikon kosmonautiky. Jeho snímky zná i široká veřejnost a vědcům pomohl rozluštit nejedeno kosmické tajemství. Než se však tento teleskop vůbec zrodil, bylo potřeba několika desetiletí teoretických úvah, které se zabývaly přínosy astronomických observatoří umístěných v kosmickém prostoru. Mnoho z těchto studií bylo publikováno desítky let předtím, než vůbec kosmická éra lidstva začala. Bez těchto teoretických základů by však nikdy legendární HST nevznikl.

Týden se s týdnem sešel a je proto ideální čas na pravidelný souhrn nejzajímavějších událostí kosmonautiky v uplynulých sedmi dnech. Kosmotýdeník se v hlavním tématu bude věnovat návratu posádky Crew-5 z Mezinárodní kosmické stanice. V dalších tématech se zaměříme na první plnění paliva do rakety Vulcan, novinky z čínské kosmonautiky, či si zopakujeme pěkné záběry z posledního startu Falconu 9. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Po neúspěšném středečním pokusu o start rakety Terran-1 firmy Relativity Space dnes přichází na řadu druhý pokus. Ve středu byl problém s teplotou pohonných látek ve druhém stupni a kvůli tomu byl start odložen. Terran-1 je velmi zajímavá raketa, a to z mnoha důvodů. Asi tím nejzajímavějším je, že 85% rakety je vytištěno na 3D tiskárně. Další zajímavostí je, že jako pohonnou směs Terran-1 využívá kapalný metan a kapalný kyslík. Motory Aeon-1, které Terran-1 využívá, jsou motory s otevřeným pracovním cyklem. Na prvním stupni jich najdeme devět a každý z nich produkuje tah o síle 100 kN. Stejně jako ve středu je i tentokrát startovní okno otevřené od 19:00 do 22:00 našeho času.

Nedávný článek jsme věnovali neutronovým hvězdám, především pak takzvaným pulsarům, které jsou samy o sobě velmi zajímavé, jelikož nabízí i několik možností praktického využití. Dnes se podíváme na možná ještě zajímavější objekty, kterými jsou magnetary. Jak už asi tušíte z názvu, jedná se o objekty s velmi silným magnetickým polem. Také magnetary jsou z pohledu fyziky mimořádně pozoruhodnými objekty. Nejprve si ale stručně zopakujme pár základních informací z minula.