Právě utíkají poslední hodiny roku 2023, a protože je neděle, vychází na samé výspě končícího roku i pravidelný Kosmotýdeník. V přehledu nejzajímavějších kosmonautických událostí se tentokrát v hlavním tématu budeme věnovat včerejšímu úspěšnému průletu sondy Juno kolem vulkanického měsíce Io. Nevynecháme však ani další dění. Zajímat se budeme například o odklad ambiciózní japonské mise MMX, děsuplný dopad stupně rakety CZ-3B do obydlené oblasti, či si připomeneme poslední letošní let rakety Falcon Heavy. Přeji vám dobré čtení, pěknou neděli a vše dobré a kosmické v novém roce!

Na místo kamery FOC, které jsme se věnovali minule, byla při čtvrté servisní misi k HST nainstalována pokročilá kamera ACS (Advanced Camera for Surveys). Agentura NASA o ní mimochodem prohlásila, že zvyšuje vědeckou hodnotu teleskopu desetinásobně. Není se co divit. tento přístroj třetí generace je vybaven trojicí kanálů, které jsou optimalizovány pro pozorování různých cílů. Jedná se o širokoúhlý kanál WFC (Wide Field Channel), kanál s vysokým rozlišením HRC (High-Resolution Channel) a kanál SBC (Solar Blind Channel) pro pozorování v ultrafialové oblasti.

Od startu Webbova teleskopu v prosinci 2021 se v kosmologii mnohé změnilo. Tak především jsme dokázali napozorovat velké množství extrémně vzdálených galaxií. Mnohé i rekordní, probíhal dokonce až boj o to, která z pozorovaných galaxií bude mít největší rudý posuv, a tedy i největší vzdálenost. Tuto statistiku prozatím vyhrává GLASS-z12, máme ale i mnoho dalších nadějných kandidátů. Některé objekty již byly ze soutěže vyřazeny, když se ukázalo, že leží o něco blíže, než se zdálo, jiné naopak přibývají. Jednou ze stálic je galaxie se zvláštním názvem Maisie. U ní nedávno astronomové potvrdili původně avizovanou vzdálenost. Nejedná se sice o rekordní objekt, přesto je ale jeho vzdálenost enormní. Dnes se na tuto galaxii podíváme trochu blíže.

Poté, co jsme si předevčírem představili nejočekávanější události roku 2024 v nepilotované kosmonautice, přichází čas na článek, který se zaměří na nejočekávanější momenty kosmonautiky pilotované. A i když nákladní kosmické lodě ve svých útrobách nevozí žádné astronauty, bude tato kategorie zařazena do tohoto článku. Nákladní lodě totiž vozí zásoby na kosmické stanice, kde je využívají právě kosmonauti. Kromě dění na ISS lehce nevynecháme ani témata, která se týkají komerčních letů na oběžnou dráhu. Zapomínat nesmíme ani na Indii, která sice v roce 2024 ještě člověka na oběžnou dráhu nedostane, ale připravuje letové testy, které do tohoto výpisu zcela jednoznačně patří.

Po letošních deseti odkladech mise USSF-52, při které má Falcon Heavy vynést miniraketoplán X37-B, to vypadá, že bychom se konečně mohli dočkat. Jak již bylo zmíněno, tak při tomto startu má být vynesen raketoplán X37-B, který tentokrát nejspíše zamíří na vyšší oběžnou dráhu než při minulých letech, jelikož díky velmi nízké hmotnosti by ho dokázaly vynést i slabší rakety, jako je Falcon 9, nebo Atlas V, který ho také ve většině případů vynášel. Co se týče bočních stupňů Falconu Heavy, tak oba z nich poletí popáté a o přistání se pokusí na vybetonovaných pevninských přistávacích plochách LZ-1 a 2. Centrální stupeň na této misi poletí poprvé a také naposledy, jelikož se nepočítá s jeho přistáním.

V minulém díle jsme otevřeli trilogii o programu RLV (Reusable Launch Vehicle), který se dělil na tři různé stroje. Zásadní vliv na vznik RLV měla studie Access to Space, která definovala další vývoj vesmírné techniky. Snahou bylo vyvinout novou techniku, která přinese výrazné snížení nákladů na let a významné zvýšení bezpečnosti letu. Jako první stroj, který jsme probrali byl demonstrátor DC-X Delta Clipper, u kterého si mnohý čtenář při pohledu na zkušební lety může říct, že to vlastně zná. I když se Delta Clipper nikdy nedostal za hranice zemské atmosféry, pomohl v rozvoji technologie RLV. Dalším strojem, kterým se budeme zabývat, bude X-33, který se však nedostal z fáze prototypu, který byl asi z 85 % hotov.

První stupeň B1058 byl nejstarším prvním stupněm, který SpaceX stále udržovala v provozu. Poprvé letěl na konci května 2020 na misi DM-2, tedy pilotovanou testovací misi lodi Crew Dragon. Během zhruba tři a půl roku dopravil na oběžnou dráhu přes 860 družic o celkové hmotnosti přesahující 260 tun. To jsou čísla, jakých nedosáhnou ani mnohé státy! Právě tento stupeň byl v poslední době často tím, který posouval hranice znovupoužitelnosti. Právě on se pyšnil tím, že jako první letěl počtrnácté, popatnácté, pošestnácté, posedmnácté, poosmnácté i podevatenácté. Poslední zmíněný rekord si připsal 23. prosince, kdy v rámci mise Starlink 6-32 vynášel 23 družic Starlink 2. generace mini. Přestože úspěšně přistál na mořské plošině Just Read the Instructions, byla to jeho poslední mise – podvacáté už nepoletí.

Japonská kosmická agentura JAXA včera s potěšením konstatovala, že její lunární lander SLIM (Smart Lander for Investigating Moon) byl 25. prosince v 8:51 SEČ úspěšně naveden na oběžnou dráhu okolo Měsíce. Lander obíhá Měsíc po eliptické polární dráze, přičemž jeden oběh mu trvá zhruba 6,4 hodin. V nejbližším bodě se lander přibližuje k povrchu na 600 kilometrů, v nejvzdálenějším bodě je pak 4 000 kilometrů daleko. Dosavadní průběh mise je normální a všechny palubní systémy na lander SLIM fungují podle očekávání.

Kosmická observatoř Einstein Probe od Čínské akademie věd je připravena na svůj start v lednu 2024. Na své palubě ponese novou generaci rentgenových přístrojů s vysokou citlivostí a velmi širokým zorným polem. Díky tomu bude schopna prozkoumat oblohu, kde má hledat silné záblesky rentgenového záření, které pocházejí z otazníky opředených kosmických objektů jako jsou neutronové hvězdy nebo černé díry. Einstein Probe je společným dílem Čínské akademie věd, Evropské kosmické agentury ESA a německého Institutu Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku (MPE).

Kamera FOC byla významným příspěvkem Evropské kosmické agentury do projektu Hubbleova kosmického teleskopu. Tento přístroj nabízel největší možné rozlišení ze všech, které v dané době na teleskopu byly. Tato kamera se mohla pochlubit 7× větším rozlišením, než jaké měla kombinovaná širokoúhlá a planetární kamera WF/PC. Kamera FOC navíc ze všech přístrojů první generace zůstala na palubě Hubbleova teleskopu nejdéle – vyjmuta byla až při čtvrté servisní misi v roce 2002.