Nová evropská raketa Ariane 6 bude na svém centrálním i horním stupni v raketových motorech spalovat směs kapalného kyslíku a kapalného vodíku. Zastavme se na chvilku u zmíněného paliva. Vodík v plynném skupenství se na Zemi vyskytuje jen velmi zřídka a proto je v současné době na kosmodromu CSG ve Francouzské Guyaně vyráběn metodou parního reformingu metanolu. Vodík se však dá vyrábět i jinak a ostatní metody jsou udržitelnější. Proto by agentury ESA a CNES rády přešly na metodu elektrolýzy vody, přičemž potřebnou elektřinu by vyráběly fotovoltaické články. Tato metoda by mohla až pětinásobně snížit množství oxidu uhličitého, které vzniká při výrobě vodíku.

Štědrý den a večer by chtěl každý trávit s rodinou a blízkými. Většině z nás se toto přání splní, ale zástupci různých profesí stráví tento sváteční čas na svých pracovištích. Mezi takové lidi patří i posádka Mezinárodní kosmické stanice, která na orbitálním komplexu ve výšce 420 kilometrů nad Zemí tráví půlroční misi. Čtveřice obyvatel západního segmentu stanice, jmenovitě Dán Andreas Mogensen, Američanka Jasmin Moghbelli, její krajanka Loral O’Hara a Japonec Satoši Furukawa natočili v japonském modulu Kibó zprávu o tom, jak stráví netypické svátky na oběžné dráze. Vzpomeňte si na ně, až budete obírat kosti u večeře, nebo rozbalovat dárky pod stromečkem.

Uteklo dalších sedm dní a nastala skutečně sváteční neděle. Samozřejmě i na Štědrý den jsme pro vás připravili přehled těch nejzajímavějších kosmonautických událostí. V tomto svátečním Kosmotýdeníku se tak můžete těšit například na zhodnocení úspěšného návratu suborbitálního nosiče New Shepard od společnosti Blue Origin. Věnovat se budeme také částečně neúspěšnému startu rakety Alpha společnosti Firefly. V dalších tématech nás čeká třeba rekordní let prvního stupně B1058 rakety Falcon 9, anebo se zaměříme na provoz u Mezinárodní kosmické stanice. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Astronautka Nicole Mann a její kolega Douglas Wheelock se nedávno zúčastnili zkoušek zmenšeného modelu výtahu pro lunární Starship, která má být použita jako pilotovaný lunární lander pro mise Artemis III a Artemis IV. Starship v rámci těchto misí dopraví vždy dva astronauty z lodi Orion na povrch Měsíce, kde jim poslouží jako obytný modul během přibližně týdenního pobytu na povrchu Měsíce, než dojde k jejich návratu zpět do Orionu. Výtah má sloužit k přesunu vybavení i posádky mezi obytnou částí Starship, která se nachází v horní části landeru, na povrch Měsíce, kde astronauti provedou lunární vycházky. Aktuální zkouška umožnila astronautům interakci s návrhem výtahového systému, který má být velmi podobný letovému typu. Zkouška tedy posloužila jednak jako demonstrace fungování hardwaru, ale zároveň poskytla možnost získat cennou zpětnou vazbu z pohledu uživatelů.

Webbův dalekohled už si za svou krátkou dobu činnosti připsal mnoho pozoruhodných objevů. Od nesmírně zajímavých spekter exoplanet přes zajímavé informace o Sluneční soustavě a hvězdách v naší Galaxii až po zkoumání vzdálenějšího vesmíru. Už se například podařilo pozorovat zajímavé gravitační čočky ve vzdálenostech miliard světelných let, extrémně vzdálené, ba dokonce rekordní galaxie či mimořádně vzdálené kvasary. Dnes se však podíváme na neobvyklé pozorování jedné černé díry, kterou JWST pozoroval společně s rentgenovým teleskopem Chandra, jenž už létá v kosmickém prostoru téměř čtvrt století a za tu dobu má na kontě stovky význačných objevů. Zmíněné pozorování černé díry patří mezi ně, neboť se jedná o rekordně vzdálenou supermasivní černou díru.

Od živě a česky komentovaných přenosů jsme nyní měli více než dvoutýdenní přestávku, ta ale nyní končí. Den před štědrým dnem SpaceX plánuje start Falconu 9 s radarovými průzkumnými družicemi SARah 2 a SARah 3, o jejichž stavbu se postarala firma OHB system. O provoz družic se budou starat německé ozbrojené síly, zvané Bundeswehr. Síť SARah se skládá celkem ze tří družic. SARah 1 je vybavena aktivní fázovou anténou a obě družice SARah 2 a 3 jsou vybaveny pasivní anténou, která bude zachytávat již od Země odražený signál, který vyslala SARah 1. O přistání se první stupeň nejspíše pokusí na pevninské přistávací ploše LZ-4.

Před několika roky dala NASA najevo, že hledá mezinárodní partnerství pro vývoj dlouhodobých lunárních povrchových aktiv, využitelných astronauty při průzkumu Měsíce v rámci programu Artemis. Spřízněné kosmické agentury proto začaly rozpracovávat své vlastní návrhy v očekávání, že investice do jejich projektů by mohly umožnit přiřadit jejich astronauta do některé z posádek lunárních landerů. Nyní Spojené státy učinily vstřícný krok. Viceprezidentka USA Kamala Harris oznámila 20. prosince na zasedání Národní vesmírné rady (kterého se zúčastnili zástupci všech 33 signatářských zemí Dohod Artemis), že USA mají v úmyslu do konce desetiletí přistát na povrchu Měsíce s mezinárodní posádkou za účasti zahraničního astronauta. Neupřesnila, jakou zemi by astronaut reprezentoval. Oznámení by tak mohlo podnítit soutěž mezi mezinárodními partnery programu Artemis o to, kdo nejvíce přispěje do povrchových aktiv a na oplátku získá první mezinárodní místo v lunárním landeru.

Premiérový let rakety Vulcan, který je zatím plánován na 8. ledna roku 2024, je zase o kousek blíže. Vůbec poprvé byla totiž první raketa kompletně sestavena. Až doposud se totiž zkoušek zúčastnila pouze sestava bez aerodynamického krytu. Poté, co byl do jeho dvou částí uložen lunární modul Peregrine od společnosti Astrobotic, mohl být celý kryt uzavřen a převezen k obslužné věži VIF u haly SLC-41 na Cape Canaveral Space Force Station. Tady byl kryt s pomocí jeřábu vyzvednut a usazen na vrchol rakety Vulcan. její příprava na první let proto může pokračovat dalšími naplánovanými kroky.

Devadesátá léta přinášela nové projekty v rámci strojů s označením X. V minulých dílech jsme se zabývali stroji, které měly sloužit především jako záchranné čluny pro plánovanou vesmírnou stanici Freedom a následně pak pro Mezinárodní vesmírnou stanici. Jednou ze sekundárních možností bylo i využití, jako servisního plavidla či pro samostatnou, krátkodobou misi. V tomto případě se bavíme o stroji HL-20, kdy jeho odkaz žije dál v podobě stroje Dream Chaseru, který se chystá na svou první misi již příští rok. Čistě záchranným člunem se pak stal stroj X-38, který díky škrtům v rozpočtu nedostal šanci vzletět za hranice atmosféry. Nyní se podíváme na program NASA, Reusable Launch Vehicle (RLV). Tento program zahrnoval tři samostatné stroje, které si postupně v jednotlivých dílech popíšeme. Celý program NASA pak vzešel ze studie Access to Space.