Na evropském kosmodromu ve Francouzské Guyaně došlo k natankování testovacího exempláře nové evropské rakety Ariane 6 a poté následoval statický zážeh raketového motoru jejího centrálního stupně. Motor Vulcain 2.1 po zážehu hořel podle plánu 4 sekundy a poté byly nespotřebované zbytky kapalného kyslíku a vodíku přečerpány z rakety do podzemních zásobníků. Provedená zkouška byla pokračováním předešlé série testů, které se konaly 18. července. Aktuální zkoušku vedli experti z CNES a ArianeGroup pod dohledem zástupců ESA. Test měl prověřit předstartovní postupy, zážehovou sekvenci a opět prokázat, že systém je možné udržet v bezpečí i v případě zastavení předstartovního odpočtu, což už bylo prokázáno při zmíněné zkoušce 18. července. Naplnění rakety pohonnými látkami a zážeh motoru byly posledními úkoly, které zbývaly ke kompletnímu prověření rakety, rampy, obslužné věže a všem souvisejících palivových a elektrických rozvodů. Hlavní však bylo prověřit, jak tyto jednotlivé systémy fungují společně.

Další týden je za námi a k vašemu nedělnímu obědu je již tradičně připraven přehled těch nejzajímavějších kosmonautických událostí uplynulého týdne. V hlavním tématu se Kosmotýdeník tentokrát zaměřil na závěr vyšetřování Federálního úřadu pro letectví ohledně prvního letu Super Heavy Starship. Jaké nedostatky bude muset SpaceX napravit a kdy se dočkáme dalšího letu? V dalších tématech se můžete těšit na poskočení indického landeru Vikram, nové rendery čínského lunárního pilotovaného landeru či další suborbitální let Virgin Galactic. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Aby se Hubbleův kosmický dalekohled mohl označovat jako dalekohled, musí být vybaven soustavou OTA (Optical Telescope Assembly), které se nyní budeme v několika dílech věnovat. Naše povídání zahájíme na součástce, jejíž význam je pro správné pozorování klíčový a která si také během svého vývoje prošla mnoha složitými fázemi. Řeč je o primárním zrcadle, jehož úkolem je sbírat slabé záření z pozorovaných kosmických objektů.

Jen málo věcí v kosmologii je tak jasných, jako stáří našeho vesmíru. Když se zeptáte libovolného kosmologa, téměř ihned a automaticky získáte odpověď 13,8 miliardy let. Tuto hodnotu přitom známe jen zhruba posledních 14 let, od doby činnosti kosmické sondy Planck. Je tomu ale skutečně tak? Vody odborné komunity nedávno značným způsobem rozčeřila velmi odvážná a také velmi silně kontroverzní hypotéza, podle níž je náš vesmír výrazně starší. A protože má tato hypotéza základ v kosmologických pozorováních Webbova dalekohledu, podíváme se na ni dnes trochu podrobněji.

Po krátké pauze nás v sobotu čekají hned dva starty. První z nich bude svým způsobem pro mnohé diváky tuctový – Falcon 9, který odstartuje v 1:56 SELČ, dopraví na oběžnou dráhu 22 družic Starlink. Druhý start (plánovaný na 14:51 SELČ) bude naopak velmi zajímavý a zpestřený nádechem utajení a nedostatku oficiálních informací. Atlas V ve verzi 551 má totiž vyrazit na misi NROL-107, která se také někdy označuje Silent barker (volně přeloženo tichý štěkač). Počet vynášených družic neznáme, ale zdá se, že by náklad mohl v případě potřeby vyhledávat a sledovat umělé kosmické objekty. Oba dva zmíněné starty Vám nabídneme živě a s českým komentářem.

Až jednou v budoucnu přistanou na Marsu první lidé, možná si někdo z nich vzpomene na zařízení o velikosti malé mikrovlnné trouby, které stálo na počátku cesty k systémům, které astronautům zajišťují dýchatelný vzduch, ale i pohonné látky pro návrat. Řeč je o přístroji MOXIE (Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment), který nyní pošestnácté a naposledy vyrobil kyslík. Poté, co tento přístroj na roveru Perseverance prokázal, že je mnohem úspěšnější, než jeho tvůrci z MIT (Massachusetts Institute of Technology) očekávali, může být jeho provoz ukončen.

Vědci dokázali použít kameru EUI na evropské sondě Solar orbiter v novém režimu, takže mohli zaznamenat část sluneční atmosféry v oboru extrémního ultrafialového záření způsobem, jaký dosud nebyl možný. Nový provozní režim umožnila úprava přístroje na poslední chvíli a téměř jistě ovlivní přístroje pro výzkum Slunce při dalších misích. Kamera EUI poskytuje snímky struktur sluneční atmosféry (koróny) ve vysokém rozlišení. Během stavby přístroje se technici na poslední chvíli rozhodli sáhnout k úpravě bezpečnostních dvířek v přední části, aby přístroj mohl vidět hlouběji do cílové oblasti, než se původně plánovalo.

V červnu 1965 byl uzavřen kontrakt mezi USAF a společností Martin Marietta, která měla postavit vztlakové těleso schopné suborbitálního letu. Jednalo se vlastně o následníka úspěšného programu ASSET, který měl rozšířit znalosti v oblasti hypersonického návratu do atmosféry. ASSET se věnoval především materiálové části a aeroelasticitě. Nový program se ale měl věnovat řízenému návratu a manévrovatelnosti. Původně byl stroj ve studiích označen jako SV-5 a později přeznačen na X-23 v rámci projektu PRIME (Precision Recovery Including Maneuvering Entry). Společně s projektem ASSET a PILOT patřily tyto projekty do programu letectva označeném jako START. Projekt PRIME prošel během studií mnoha měřeními v aerodynamických tunelech, aby bylo možné stanovit nejvhodnější tvar pro návrat. Právě duchovním otcem podoby SV-5 byl německý inženýr Hans Multhopp, který pracoval u společnosti Martin Marietta. Z dostupných materiálů lze říct, že Multhopp patřil k velmi respektovaným inženýrům v rámci společnosti.

V noci na 28. srpna jsme se těšili na start japonské rakety H-IIA, která měla vynést americko-japonský rentgenový teleskop XRISM a také japonský lunární lander SLIM. Start však byl zrušen a nový termín startu nebyl oznámen z důvodu špatné předpovědi počasí. Nyní se však podmínky na kosmodromu Tanegašima dostatečně zlepšily, aby japonská kosmická agentura JAXA mohla oznámit nový termín startu – 7. září v 1:42 SELČ. Tuto událost si nemůžeme nechat ujít a proto pro Vás opět připravíme živě a česky komentovaný přenos.

Kosmické agentury neustále využívají Mezinárodní kosmickou stanici k tomu, aby nasbíraly poznatky o tom, jak se v kosmickém prostředí žije a pracuje. Po více než dvacet let již stanice poskytuje jedinečné možnosti vědeckého výzkumu v oborech jako je biologie, technologie, zemědělství a mnoho dalších. Stanice také slouží jako domov pro astronauty, kteří se o experimenty starají. Takovým experimentem bude také ILLUMA-T (Integrated LCRD Low Earth Orbit User Modem and Amplifier Terminal), který má být v letošním roce dopraven na ISS. Společně se zařízením LCRD (Laser Communications Relay Demonstration), které bylo vypuštěno už v prosinci 2021, budou obě zařízení schopná dokončit první obousměrný laserový přenosový systém od NASA.

Již dvanáctý ročník dne otevřených dveří technologického střediska Evropské kosmické agentury ESTEC (European Space Technology and Research Centre) u nizozemského města Leiden se uskuteční 8. října. Stejně jako v minulých letech dostane veřejnost možnost nahlédnout do špičkového střediska, které je známé především tím, že zde probíhají zkoušky evropských kosmických družic a sond, ale i jejich dílčích systémů. Také letos budou v celém areálu probíhat přednášky, konference a další akce pro veřejnost. Chybět nebudou ani stánky věnované různým evropským misím, u kterých budou kromě propagačních materiálů také pracovníci jednotlivých projektů, kteří Vám rádi zodpoví všechny dotazy. Třešničkou na dortu pak bude účast astronautů André Kuiperse a Thomase Reitera, které doplní první evropský kandidát na parastronauta, John McFall.

Rostoucí počet vesmírných misí, zahrnující pilotované i nepilotované mise, začíná neúměrně zatěžovat komunikační síť NASA, DSN (Deep Space Network). Díky rostoucím požadavkům na využití sítě v kombinaci se sníženým rozpočtem dochází k vytváření velikého provozního tlaku na tuto síť. Systém DSN je složen z antén umístěných v Austrálii, Kalifornii a Španělsku, který se používá především pro komunikaci s misemi mimo oběžnou dráhu Země. Loňská mise Artemis 1 však ukázala, že požadavky, které jsou kladeny na síť během této doby, jsou nadměrné a bude třeba je řešit.