Panely fotovoltaických článků jsou nejviditelnější součástí systému EPS (Electrical Power Subsystem) Hubbleova teleskopu. Pro úspěšné fungování jsou však potřebné i další součásti tohoto systému – třeba řídící jednotky CCC (Charged Current Controller), nebo PDU (Power Distribution Unit). Hlavním mozkem celého energetického systému je však jednotka PCU (Power Control Unit), která přijímá povely z palubního počítače, odesílá telemetrické informace o systému, zajišťuje správné natočení panelů s fotovoltaickými články a hlavně rozhoduje, jak bude distribuována vyrobená elektrická energie.

Proč je v našem vesmíru naprostá dominance hmoty a antihmota se zde vyskytuje jen výjimečně? Fyzikální zákony jsou přitom velmi často symetrické a invariantní vůči různým změnám. Není důvod předpokládat, že by tomu u antihmoty mělo být jinak. Samozřejmě, kdyby hmota nepřevládla, neexistovali bychom a nemohli bychom se na toto ptát. To je ale argument antropickým principem a ten obvykle moc relevantní není. Existuje však nějaký fyzikální důvod proč v našem vesmíru převládá hmota nad antihmotou? Na to se podíváme v dnešním článku.

Poslední pátek letošních prázdnin je tu a to znamená jediné. Vychází poslední díl tradiční série TOP5 tohoto roku. Mám tu čest ho pro letošek uzavřít a řekl jsem si, že po řadě složitějších témat zvolím trochu odlehčenější formu. Podíváme se totiž na pětici fotografií z kosmonautiky, o kterých si mnozí myslí, že jsou pravé. Staly se tzv. virální. V mnoha případech dokonce natolik zlidověly, že se používají k propagaci a málokdo se vůbec pozastaví nad tím, že nejsou tak úplně pravé. U úvodního snímku k článku je to snad nad všechnu pochybnost, že se jedná o podvrh, ale některé fotomontáže a úpravy se skutečně povedly a není divu, že matou do dnešních dnů. Tím končí již devátá sezona této řady článků, ale nebojte se, přibližně za 10 měsíců se tento formát vrátí s jubilejní desátou řadou. Poděkování patří všem čtenářům, kteří udržují tento formát stále při životě a všem kolegům z redakce, kteří se podílejí na jeho vzniku.

Snad již zítra, tedy v pátek 25. srpna, bychom se mohli dočkat další pilotované mise k Mezinárodní vesmírné stanici. Konkrétně k ní zamíří kosmická loď Crew Dragon společnosti SpaceX, která na ISS dopraví čtyři členy posádky. První členkou je velitelka Jasmin Moghbeli, podplukovnice americké námořní pěchoty. Druhým členem posádky je pilot, člen oddílu astronautů Evropské kosmické agentury, Andreas Mogensen. Třetím členem posádky a zároveň prvním letovým specialistou je japonský astronaut Satoši Furukawa, který je již dvacet čtyři let členem oddílu astronautů Japonské vesmírné agentury, zvaná jako JAXA. Posledním členem posádky a zároveň druhým letovým specialistou je ruský kosmonaut Konstantin Borisov, který se stane teprve třetím ruským kosmonautem, jenž poletí v lodi Crew Dragon. Pro tuto misi byla vybrána kabina s označením C210, která nese jméno Endurance a vydá se na svou třetí misi. Co se týče prvního stupně, tak ten poletí poprvé a o přistání se pokusí na pevninské ploše LZ-1. Ovšem ještě před startem mise Crew-7 nás v 05:49 čeká připojení kosmické lodi Progress MS-24 k modulu Zvezda na Mezinárodní vesmírné stanici.

Roku 1963 vzlétl první stroj z rodiny ASSET a začal tak další fázi výzkumu návratu tzv. lifting bodies do atmosféry. Lifting bodies byla kategorie strojů, která velmi zajímala USAF. Kategorie, která není ani dnes mrtvým tématem v kosmonautice. Rok 1963 přinesl kromě letů ASSET i zrušení většího programu X-20 Dyna Soar, o kterém jsme tu již mnohokrát mluvili. Do popředí se dostal ASSET a dalo by se říct, že v tomto případě šlo o jakési neplánované vítězství Davida nad Goliášem. X-20 byl přece jen mohutnější program oproti ASSET a to i co do velikosti obou strojů. Byl to však ASSET, který měl přinést odpovědi na všechny otázky okolo aeroelasticity a aerotermodynamiky návratového okřídleného tělesa. Ze všech strojů ASSET se do muzea dostal jediný exemplář, který dnes můžeme vidět v muzeu US Air Force v Daytoně, ve státě Ohio. Společně s ASSET jsou v muzeu i stroje, které následovaly odkazu ASSET, ale už s jinými výzkumnými úkoly.

Indická kosmická mise Chandrayaan-3 dokázala dnes ve 14:32 SELČ dosednout na povrch Měsíce – konkrétně u kráteru Manzinus U. Indie se tak stala teprve čtvrtým státem světa, který to po Sovětském svazu, Spojených státech a Číně dokázal. Přistání landeru Vikram navíc proběhlo do oblasti, kterou můžeme označit jako širší okolí jižního pólu Měsíce. Tato lokalita zatím byla studována pouze z oběžné dráhy, ale v dalších letech se sem chystá hned několik výprav – robotických i pilotovaných. Indická mise tedy může během 14 pozemských dnů přinést cenné informace o podmínkách, které zde panují. Lander přistál bezpečně i přesto, že musel na poslední chvíli provést úhybný manévr, aby dosedl do bezpečnějšího místa. Následná komunikace amerických i evropských antén s landrem potvrdila, že stroj funguje a na Zemi dorazily i první snímky.

Dokončení americké sondy Lunar Trailblazer se blíží, jelikož nedávno byl na tento malý stroj nainstalován i druhý (a poslední) špičkový vědecký přístroj. Přístroj LTM (Lunar Thermal Mapper) postavený na anglické University of Oxford ve spolupráci s britskou kosmickou agenturou se připojil k přístroji HVM3 (High-resolution Volatiles and Minerals Moon Mapper), který byl na sondu připojen vloni. Společně mají tyto přístroje umožnit vědcům určit množství, oblast a formu vody na Měsíci. Sonda Lunar Trailblazer, která váží jen okolo 200 kilogramů je produktem slavné kalifornské Jet Propulsion Laboratory a i s plně vyklopenými fotovoltaickými panely bude měřit jen 3,5 metru. Sonda bude data z přístroje LTM využívat ke sběru informací o teplotě, které prozradí teplotní vlastnosti povrchu Měsíce, ale i složení křemíkových hornin a regolitu. Snímkovací spektrometr HVM3 postavený již zmíněnou JPL, bude detekovat a mapovat formu, množství a lokality vody ve stejných oblastech, které si bude prohlížet LTM.

Když minulý rok v listopadu odstartovala raketa SLS na svůj premiérový let, nevynesla jen loď Orion s Evropským servisním modulem k Měsíci. Druhý stupeň ICPS nesl hned deset CubeSatů, které měly rozličné a velmi zajímavé úkoly. Jejich misím jsme se ostatně věnovali v samostatném seriálu. Vypouštění malých průzkumníků na dráhy k Měsíci a do hlubokého vesmíru je velká příležitost pro vědu. Jak to bude s dalšími misemi? Od Artemis IV by navíc měl nastoupit nový silnější druhý stupeň EUS a ten nabízí nové možnosti. Ve světě CubeSatů se od plánování první mise Artemis také mnohé změnilo a tím, jak jsou CubeSaty stále složitější, je potřeba myslet i na jejich vývoj. NASA proto pracuje na nových větších adaptérech, které by mohly být používány právě na vylepšených horních stupních EUS. Jak budou vypadat? A poletí CubeSaty na nejbližších misích Artemis? A jak vlastně dopadly CubeSaty vypuštěné v rámci Artemis I? Pojďme se na to podívat.

V úterý 22. srpna nás čeká již stý vyhrazený start Falconu 9 s družicemi Starlink. I tentokrát se SpaceX chystá na oběžnou dráhu stejně jako minule vypustit družice druhé generace, neboli V2-mini. Těch bude při tomto letu dvacet jedna a míří na oběžnou dráhu se sklonem 53° vůči rovníku. První stupeň, který poletí na tuto misi má za sebou již čtrnáct startů a o přistání se pokusí na mořské plošině Of Course I Still Love You, která bude čekat 642 kilometrů od místa startu.

Na přiloženém snímku můžete vidět, jak se hurikán Hilary (v té době bouře 4. kategorie) blížil k poloostrovu Baja California. Přístroj VIIRS (Visible Infrared Imaging Radiometer Suite) na družici NOAA-20 pořídil snímek 18. srpna v 11:25 SELČ, když se ve východním Pacifiku blížilo svítání. Na snímku je dobře vidět oko bouře vzdálené 640 km od pobřeží poloostrova. Na obrázku můžeme vidět výsledky infračervených měření teploty. Díky tomu je možné odlišit chladnější oblačné útvary (bílá a modrá barva) od teplejších povrchů níže (žlutá). Nejnižší teploty bývají většinou spojeny s nejvyšší oblačností.