Ve fyzice a ve vědě obecně už to tak bývá, že když zodpovíme nějakou otázku, spousta jiných se vynoří. Přesto je pochopitelně nesmírně pozitivní, že se nám občas podaří nějaký dlouho nevyřešený problém objasnit. Něco podobného se děje možná právě teď. Japonský fyzik Jutaka Fujita publikoval odbornou práci v níž vysvětluje záhadu takzvaných Fermiho bublin. Zatím je samozřejmě příliš brzy na komplexní zhodnocení správnosti jeho myšlenky, přesto neuškodí si ji stručně představit.

Po více jak měsíci odkladů startu malé rakety Electron od firmy Rocket Lab, konečně přišel den, kdybychom se mohli dočkat vůbec prvního startu této rakety z kosmodromu Wallops, ve Virginii. Rakety Electron totiž zatím pokaždé startovaly z poloostrova Mahia na Novém Zélandu. Co se týče tohoto startu, tak budou vyneseny tři družice HawkEye 360. Jejich úkolem bude shromažďovat radiofrekvenční signály, respektive určovat polohu těchto radiofrekvenčních signálů. To může mít řadu využití. Od zjišťování skutečné polohy námořních plavidel, což může pomoci v boji proti pirátství, či nezákonnému rybolovu, až po oznamování silné radiofrekvenční aktivity na neobvyklých místech, které pak mohou být nafoceny snímkovacími družicemi. Každá z družic váží přibližně 30 kilogramů a budou vyneseny na nízkou oběžnou dráhu s výškou 550 kilometrů a sklonem 40,5° vůči rovníku.

V létě 1960 byl optimismus vedoucích pracovníků sovětského kosmického programu téměř bezbřehý. V srpnu se podařilo poprvé úspěšně vrátit z orbitální dráhy živé bytosti – pejsky Bělku a Strelku plus další drobné osazenstvo lodě 1KNo2. Hlavní konstruktér OKB-1 Koroljov, „hlavní teoretik kosmonautiky“ Mstislav Keldyš, stejně jako předseda vojensko-průmyslové komise při Ústředním výboru KSSS a další se snažili kout železo, dokud bylo žhavé. Ještě v září 1960 předložili Ústřednímu výboru nástin dalších kroků směřujících k letu člověka do vesmíru. V něm jsou předvídány jeden až dva bezpilotní starty lodí 1K (Vostok-1, jak jsou v dokumentu i jinde označovány) v říjnu a listopadu, následovat měly ještě během listopadu dva taktéž bezpilotní starty varianty lodi určené pro lidskou posádku, a konečně v listopadu nebo prosinci měl přijít na řadu let s člověkem na palubě. Dokument podepsaný šestnácti nejdůležitějšími figurami tehdejší sovětské kosmonautiky byl členy Ústředního výboru vzat na vědomí a 11. října vyšlo ustanovení ÚV KSSS a Rady ministrů číslo 1110-462, které ony kroky oficiálně posvěcuje a zavazuje výše zmíněné, aby je v daných termínech uskutečnili. Jak ale vážený čtenář zajisté ví nejen z historie, ale jistě i z vlastní zkušenosti, člověk míní, realita mění…

Minerály jsou jako časová pouzdra poskytující informace o tom, jak vypadalo prostředí v době jejich vzniku. Odlišné minerály jsou spojeny s odlišnými typy prostředí. Teplota, tlak a přítomnost (či absence) chemických látek (včetně vody) určují, jaké minerály vzniknou a jak budou pozměněny. Kupříkladu sádrovec je minerál obsahující vápník, síru, kyslík a vodu. Anhydrit také obsahuje vápník, síru a kyslík, ale chybí v něm voda. Přístroj CheMin (Chemistry and Mineralogy) na palubě marsovského vozítka Curiosity je schopen tyto dva minerály od sebe rozlišit. Některé minerály detekovatelné pomocí CheMin (jílovité minerály, fosforečnany, uhličitany, nebo sírany) mohou pomoci zachovat tzv. biosignatury, tedy stopy života. Za určitých podmínek mohou jílovité minerály, které vznikly při vypaření slané vody, zapouzdřit a ochránit tyto stopy. Vědci proto přístroj CheMin používají k pátrání po těchto a dalších minerálech, které chrání důkazy dřívějších podmínek na Marsu, které mohly umožňovat mikrobiální život, ačkoliv rover Curiosity nedokáže určit, zda jsou přítomné nějaké stopy života.

Japonská sonda Hayabusa-2 dopravila koncem roku 2020 na Zemi vzorky, které odebrala z planetky Ryugu. K otevření pouzdra došlo až v čisté laboratoři, kde mohla začít vědecká analýza dovezeného materiálu – toho nakonec bylo v pouzdře 5,4 gramu, pokud započítáme i hmotnost plynu, který se ze vzorku uvolnil. Dva roky uplynuly a vědci již z naměřených údajů vytváří první studie. Teprve až nyní však agentura JAXA zveřejnila na YouTube sérii časosběrných videí, která (často z různých úhlů) zachycují proces manipulace s pouzdrem a jeho otevření. Sice s výrazným zpožděním, ale i tak máme možnost nahlédnout pracovníkům pod ruce. Je také vidět, že otevření pouzdra není jednoduché a souvisí s ním celá řada dílčích kroků.

Další týden utekl a před vámi je opět nachystáno čerstvé vydání pravidelného přehledu těch nejzajímavějších událostí, které týden přinesl v kosmonautice. V hlavním tématu se podíváme do historie a budoucnosti, když prozkoumáme, jaký zajímavý historický odkaz přidala ESA na svoji připravovanou sondu JUICE, která už brzy zamíří k Jupiteru a jeho měsícům. Mezi dalšími tématy se můžete těšit na povedené snímky ze startu Falconu Heavy, anebo zatím poslední čínský start, při kterém bylo vyneseno hned čtrnáct družic. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

V minulých dílech jsme si představili velmi složitou cestu k nejsilnějšímu sovětskému raketovému motoru, tedy RD-170. Nyní si posvítíme na jeho konstrukční řešení, které si zaslouží velkou pozornost. Tento čtyřkomorový raketový motor na kapalný kyslík a kerosin totiž dosahoval na hladině moře tahu 7,26 MN a každou sekundu dokázal spolykat 2 393 kilogramů pohonných látek. Z těchto čísel je vidět, že jeho konstrukce musela odolávat opravdu extrémním podmínkám.

Premiérový start malé rakety RS1 od firmy ABL se odkládal několik měsíců. Bylo vidět, že firma nechce nic podcenit a snaží se vyladit všechny nedostatky, které se během předstartovních příprav objevily – viz náš článek z konce listopadu. Po mnoha odkladech se nakonec malá raketa RS1 dočkala svého prvního startu, když 11. ledna v 0:27 SEČ odstartovala z kosmodromu na aljašském ostrově Kodiak. Let však krátce po startu skončil havárií a zakrátko se objevily informace, že nosič dopadl na rampu, kterou významně poškodil. Start nebyl vysílán živě a firma zveřejnila pouze krátký záznam startu, na kterém nehoda vidět nebyla. Nebylo tedy možné získat podrobnější informace. Zhruba týden po startu zveřejnila firma ABL na svém Twitteru podrobný popis předstartovních příprav, startu, krátkého letu, následné anomálie i důsledků, které s sebou přinesla. V tomto článku Vám tuto zprávu přinášíme přeloženou do češtiny bez jakýchkoliv dalších zásahů z naší strany. Snímky poškozeného pozemního vybavení sice stále nejsou k dispozici, ale tento přehled přináší dobrou představu o tom, k čemu vlastně došlo.

Americko-japonská mise Geotail skončila po 30 letech strávených na oběžné dráze. Dlouhověkou družici z provozu definitivně vyřadila závada zbývajícího datového úložiště. Mise Geotail byla na oběžnou dráhu Země dopravena 24. července 1992 raketou Delta II 6925, která startovala z rampy LC-17A na floridském Mysu Canaveral. Sonda poté začala plnit své úkoly a postupně nasbírala obří balík dat o struktuře a dynamice magnetosféry – neviditelné magnetické bubliny, která chrání naši planetu. Celá věc je úctyhodná i z toho důvodu, že mise Geotail byla původně plánována jako čtyřletá! Jelikož si však vedla velmi dobře a stále dokázala posílat vědecky cenná data, dočkala se několika prodloužení služby. Právě její měření se podílela na tisícovkách vědeckých publikací.

Mise Starlink 2-4, která má odstartovat z Vandenbergovy letecké základny již dnes po čtvrté hodině, byla velmi dlouho odkládána. Původně měla startovat již v listopadu minulého roku, následně ale byla postupně odkládána, a to celkem dvanáctkrát. Datum startu se tedy zatím ustálilo na 19. lednu a můžeme doufat, že Falcon 9 dnes na tuto misi konečně odstartuje a na oběžnou dráhu dopraví padesát jedna kusů družic Startlink. Jelikož se startuje z Vandenbergu, je jasné, že se poletí na nízkou oběžnou dráhu se sklonem 70° vůči rovníku. První stupeň se pokusí o přistání na mořské plošině Of Course I Still Love You, která bude čekat přibližně 662 kilometrů od místa startu. První stupeň vybrán pro tuto misi je B1075, který je zbrusu nový.